Živá diskuse, kterou vyvolalo sdělení ředitele Cermatu ing. Jiřího Zíky ohledně seznamu autorů literárních děl, literárních žánrů, směrů a hnutí přináší nejrůznější reakce, pohříchu často velmi nepoučené a zavádějící. Pro základní orientaci publikujeme text výše uvedeného sdělení a připojujeme odkaz na stránky Nové maturity a také na starší příspěvek Josefa Soukala.
Předseda ASČ by měl o seznamu hovořit ve Studiu ČT24 v neděli 18. října v 17.30 hodin.
Sdělení ředitele Centra – Seznam literárních žánrů a autorů k didaktickému testu z českého jazyka a literatury:
Na základě zkušeností z realizace didaktického testu z českého jazyka a literatury konaného v rámci maturitní zkoušky 2015 připravilo Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (dále jen Centrum) seznam autorů literárních děl, literárních žánrů, směrů a hnutí (dále jen seznam).
Seznam byl zpracován s cílem posílit předvídatelnost zkoušky. Pro maturitní zkoušku z českého jazyka konanou v roce 2016 seznam vymezuje rozsah vědomostí, jejichž osvojení může být ověřováno prostřednictvím didaktického testu z českého jazyka a literatury. Úlohy, v nichž žák prokazuje osvojení učiva z literární historie (katalog požadavků – bod 1.8) a částečně i z literární teorie (katalog požadavků – bod 1.9), nepřesáhnou rámec vymezený tímto seznamem (vzorové příklady úloh najdete ke stažení pod textem).
Na přípravě seznamu se podíleli učitelé českého jazyka a literatury, kteří vyučují na různých typech středních škol, a zástupci Asociace středoškolských češtinářů, do připomínkového řízení se zapojil také Ústav pro českou literaturu AV ČR. Seznam je součástí závazných interních předpisů Centra pro procesy přípravy a výroby zkušební dokumentace maturitní zkoušky pro rok 2016.
Přílohy ke sdělení viz ZDE.
Příspěvek Josefa Soukala ZDE.
„Seznam byl zpracován s cílem posílit předvídatelnost zkoušky.“ To je dobře, chvála za to. Nicméně co je předvídatelného třeba na položce Starý a Nový Zákon? Vloni odtud přišel Jidáš, letos to může být Metuzalém nebo Ezau, nebo Salome, abychom vyvážili gender. Budeme se přít, zda je ta či ona postava víc součástí kulturního rozhledu? Doufám, že tvůrci testu budou vážit dobře. Tady žádný kánon nakonec nepomůže.
Sdělení obsahuje jen nejzákladnější informace. Při závěrečném jednání užší komise k seznamu se v souvislosti s položkou Bible hovořilo o několika vybraných částech (knihách).
V této souvislosti by nám ovšem neměla uniknout principiální záležitost – zařazení literárních dějin do testu narušuje princip komplexnosti zkoušky, která byla mimo jiné založena na tezi, že není důvod ověřovat stejné znalosti a dovednosti různými formami zkoušky. Jestli jsme na tohle rezignovali, bylo by fér to žákům katalogem oznámit.
Kánon samotný nemůže vyřešit problémy s literaturou u zkoušky. Kánonem se nemění ústní zkouška, týká se jen testu. Kolik úloh z literární historie v testu bude? Pět, šest? Co řekne takových 6 úloh o maturantovi, resp. jeho ovládnutí literatury? Když test obsahuje dejme tomu 5-6 úloh ověřujících znalosti a dovednosti pravidel českého pravopisu, můžeme na tomto základě už poměrně spolehlivě konstatovat, že žák PČP ovládá/ovládá nějak/neovládá. Pravidla jsou nějakých způsobem vymezená a úlohy při správném výběru mohou tuto oblast reprezentovat. Kdežto literatura je v tomhle daleko hůře uchopitelná. Když bude v testu 6 literárních úloh, bude to 6 izolovaných úloh, které mají vypovídací hodnotu jen samy o sobě, nikoli reprezentativní – např. žák ovládá přiřazení textu ke směru – aby to mohl test ověřit, musely by tam takové úlohy být aspoň dvě, spíš tři; žák se orientuje v lit. hist. – když budu hodně minimalistický, takových deset úloh (a to ještě jen tehdy, pokud budou dobře vybrány) by mohlo dát sice ještě velmi zkreslenou, ale přece jen nějakou informaci o žákových znalostech/dovednostech. Dějiny literatury jsou prostě příliš obsáhlé na to, aby se jejich zvládnutí dalo ověřit několika málo úlohami – a prostor k tomu není, pokud se nesáhne do nastavení testu. Do 32 úloh se to nedá dostat a navíc ty úlohy, které „zabere“ literatura, budou scházet jinde, takže i v ostatních oblastech ověřovaných testem budou výsledky žáků méně přesné, a náhoda tak bude hrát v testu větší roli. Aspoň trochu legitimní by tohle všechno bylo, kdyby se se zařazením literatury do testu změnil i rozsah testu s celou jeho specifikací, bez takové změny nemůže test ve vztahu k dějinám literatury splnit to, co se od něj očekává.
A pokud bude test obsahovat úlohy podobné těm „vzorovým“, nelze od něj očekávat skoro nic. Hned v první úloze je zcela zbytečný výchozí text, když už na prvním řádku je uvedeno, že jde o Poeova Havrana. Stačí vědět, ke kterému směru bývá Poe zařazován a číst text není vůbec potřeba. A navíc, kolik asi maturantů přiřadí třeba k antické literatuře autora, který se jmenuje Edgar Allan… Nebo chceme testem ověřovat až takovéto banality? Či se má maturant rozhodovat podle tučně vysazeného úseku „na poprsí Pallady“? Proč jinak by to bylo vysazeno tučně? „Vzorové“ úlohy 3 a 4 zase vykazují zjevnou chybu testologickou – jejich řešení se vzájemně ovlivňuje…
O Seznamu/kánonu neuvádím nic kromě toho, že existuje. Jen konstatuji pár skutečností o jeho širším a bezprostředním kontextu. Za ten ovšem kánon nemůže.
-fb-
Nechám teď stranou kvalitu testových úloh, ta se seznamem přímo nesouvisí, ať už jsou dobré, či nikoli. Podstatná je poznámka „kdyby se se zařazením literatury do testu změnil i rozsah testu s celou jeho specifikací“. Ano, pořád se snažíme řešit kvadraturu kruhu, totiž jak vytvořit maturitu pro velmi nesourodý soubor studentů. Pro část dnešních maturantů, myslím, že ne zrovna malou, by literární historie v testu být nemusela. Jinak si ovšem myslím, že i několik málo úloh může něco ověřit, lépe málo než nic. Tím spíš, že – jak jsem se pokusil ve svém textu naznačit – literární historii nepokryje dostatečně.
Ještě k překrývání – pravopis se také ověřuje v písemné zkoušce, byť jinak.
Musím doplnit předchozí komentář, nedopatřením mi z něj vypadla dvě klíčová slova: … tím spíš, že ústní zkouška literární historii nepokryje dostatečně.
Ještě k úlohám. Myslím, že alespoň některé z nich by se měly posunout k větší náročnosti.
Co se týče týče zvýrazněné pasáže, jde o nedopatření plynoucí z toho, že úloha byla vyňata z kontextu, v němž byla v jarním maturitním testu uvedena – k pasáži se váže jiná z úloh. Uvádím to pouze na vysvětlenou, na testových úlohách jsem se nijak nepodílel.
Pane Broži, musím reagovat na Váš příspěvek, mnoho informací, které uvádíte, je totiž nepřesných. Tvrdíte, že „zařazení literárních dějin do testu narušuje princip komplexnosti zkoušky, která byla mimo jiné založena na tezi, že není důvod ověřovat stejné znalosti a dovednosti různými formami zkoušky. Jestli jsme na tohle rezignovali, bylo by fér to žákům katalogem oznámit.“ Jistě jste si nemyslel, že tvůrci maturitního didaktického testu pracují s testovými úlohami zcela svévolně a dávají do testu, co se jim zrovna hodí. Žáci byli o zařazení literární historie do didaktického testu informováni prostřednictvím katalogu požadavků pro MZ 2015, který byl zveřejněn v dubnu 2013. Na změny v katalogu byli také pravidelně upozorňováni. Ptáte se také, „kolik úloh z literární historie v testu bude?“ Tato otázka znovu odráží Vaši neznalost revize katalogu požadavků. Kdybyste s ním byl obeznámen (což by mělo být prvotním krokem předcházejícím jakékoli kritice), věděl byste, že součástí katalogu je i orientační procentuální zastoupení skupin požadavků.
Vaše námitka týkající se narušení komplexnosti zkoušky je zcela irelevantní. Pokud bychom na Vaše argumenty přistoupili, pak bychom museli z didaktického testu vyřadit například všechny pravopisné (ale třeba i syntaktické) úlohy, tyto znalosti a dovednosti přece ověřuje písemná práce. Vy sám však uvádíte, že „když test obsahuje dejme tomu 5–6 úloh ověřujících znalosti a dovednosti pravidel českého pravopisu, můžeme na tomto základě už poměrně spolehlivě konstatovat, že žák PČP ovládá / ovládá nějak / neovládá. Pravidla jsou nějakých způsobem vymezená a úlohy při správném výběru mohou tuto oblast reprezentovat.“ Byl jste u zrodu původního katalogu požadavků a koncepce maturitní zkoušky. Mám tomu rozumět tak, že v tu dobu Vám nevadilo ověřovat pravopis v didaktickém testu i písemné práci zároveň? Nebo jde o konflikt pouze v případě literární historie? Na základě Vaší argumentace bychom dále museli i ústní zkoušku postavit pouze na analýze uměleckého textu, porozumění neuměleckému textu testuje přece mj. didaktický test, analýzu komunikační situace a funkčněstylové charakteristiky textu opět písemná práce. Pokud se však nemýlím, byl jste zastáncem současné podoby ústní zkoušky. A dovolte mi ještě jeden, poslední příklad. Součástí didaktického testu pro bývalou vyšší úroveň obtížnosti, který jste připravoval i Vy, byly zcela samozřejmě literárněhistorické úlohy, a to i přesto, že žáci, kteří řešili tento test, také skládali ústní zkoušku. Znovu se tedy musím zeptat – v tomto případě nebyl narušen princip komplexnosti zkoušky? Platila za Vás jiná pravidla, než která nyní prosazujete? Didaktický test z jara 2011 (vyšší úroveň obtížnosti) obsahoval celkem 47 úloh, z nichž ryze literárněhistorických bylo pouze 5 úloh. Znovu připomínám, že v době vzniku tohoto testu jste byl metodikem pro český jazyk, a byl jste tedy zodpovědný za koncepci testu. Znamená to, že před čtyřmi lety jste si nemyslel, že „dějiny literatury jsou prostě příliš obsáhlé na to, aby se jejich zvládnutí dalo ověřit několika málo úlohami?“
Sám přece dobře víte, že charakter předmětu českého jazyka a literatury nedovoluje pracovat se zcela izolovanými jednotkami, ale že všechno souvisí se vším. Každá ze tří dílčích zkoušek má v maturitní zkoušce své nezastupitelné místo, a přestože se působnost jednotlivých zkoušek (a tím pádem i ověřované znalosti) někdy překrývá, každá zkouška klade jiné nároky na dovednosti, jejichž osvojení žák musí prokázat.
A ještě krátce k Vašim výtkám adresovaným vzorovým literárněhistorickým úlohám. Tyto úlohy byly vybrány z didaktických testů určených pro MZ 2015. Protože cílem bylo představit typ úloh z literární historie, nebyly v souboru uvedeny všechny úlohy, které se vztahují k jednotlivým výchozím textům. To se týká například hned první úlohy (proto také v textu zůstala tučně zvýrazněná pasáž, která souvisela s jinou úlohou – ale děkuji za upozornění). Tvrdíte, že „stačí vědět, ke kterému směru bývá Poe zařazován a číst text není vůbec potřeba. A navíc, kolik asi maturantů přiřadí třeba k antické literatuře autora, který se jmenuje Edgar Allan… Nebo chceme testem ověřovat až takovéto banality?“ Mohu s Vámi souhlasit, že úloha je jednoduchá a že vzdělanému člověku může zařazení některých distraktorů připadat až hloupé. Nicméně tato úloha patřila k těm obtížnějším a četnost volby všech distraktorů (včetně antické literatury) byla poměrně vyrovnaná. Co se týče úloh 3 a 4, i v tomto případě Vám musím oponovat. Znalost Hugova konkrétního díla se nutně nepodmiňuje s identifikací literárního směru, který byl ve výchozím textu charakterizován. Kdybychom se bavili o tomtéž v devadesátých letech, zřejmě bych Vám dala za pravdu. Propojení mezi Hugem a romantismem bych považovala za zcela samozřejmé. Bohužel tomu tak v současné době není. Běžný maturant v oblasti literární historie tápe a nedisponuje ani základními znalostmi. Za vše mluví například fakt, že téměř 20 % maturantů se domnívá, že v roce 1905 žil Jan Amos Komenský (viz MZ 2014). Možná i to je jeden z důvodů, proč literární historie v didaktickém testu být zastoupena musí.
Gabriela Baumgartnerová
Dodám jen tři krátké poznámky.
1) Neptám se, kolik otázek z literární historie bude test obsahovat, protože bych to nevěděl, nebo aspoň netušil. Právě proto, že jsem si přečetl aktualizovaný katalog, si sám odpovídám, že 5-6, a přidržuji se tak horní hranice. Koneckonců Vladimír Stanzel to v diskusi na České škole uvádí také (dokonce v plném rozmezí 3-6 úloh).
2) Mé názory na zastoupení literární historie v didaktickém testu jsou konzistentní. Stále si myslím, že literární historie patří jen do případného testu vyšší úrovně obtížnosti (který měl ambice „oslovit“ vysoké školy a jehož specifikace tomuto záměru také odpovídala), a také si stále myslím, že do testu základní úrovně nepatří. Současná jednoúrovňová zkouška má svým charakterem daleko blíže k bývalé základní úrovni obtížnosti, než k úrovni vyšší. Tím samozřejmě narážíme na problém současné zkoušky, na který upozorňuje výše i Josef Soukal (16. 10., 22.34)
3) Pravidla pro konstrukci úloh i testů nepodléhají změnám v čase. Vzájemná podmíněnost úloh je stejným problémem v roce 2015 jako v devadesátých letech.