„Na sklonku roku 1958 obdržela pracovnice cenzurního úřadu Jarmila Waageová uznání za vykonanou práci, zástupce náčelníka Hlavní správy tiskového dohledu (tak se cenzurní úřad po většinu doby své existence nazýval) jí tehdy poslal oficiální dopis, v němž ocenil její vysoké odborné znalosti: „Výsledky Tvé práce potvrdily Tvé schopnosti. Tvé jednání s partnery pomáhá k dalšímu upevnění vážnosti a autority HSTD.“ Neuplynul však ani měsíc a cenzorka dostala další úřední psaní, tentokrát podepsané přímo náčelníkem HSTD. František Kohout v něm oznamoval, že jí pro hrubé porušení služebních povinností uděluje veřejnou důtku a peněžitý trest ve výši 400 korun.

Cenzorka totiž stála u zrodu aféry, jež vstoupila do dějin české poválečné literatury a stala se i mezníkem z hlediska uplatňované cenzurní praxe. Selhání Jarmily Waageové spočívalo v tom, že povolila k vydání román Josefa Škvoreckého Zbabělci. Na základě této cenzurní kauzy přiblížíme okolnosti, za jakých se v období socialistické diktatury literatura připravovala k vydání, a ukážeme vybraná kritéria, jež při jejím schvalování pracovníci cenzurního úřadu uplatňovali.‟

Upozorňujeme na další ukázku z cyklu článků věnovaného cenzuře v moderní české kultuře. Cyklus připravovaný pro časopis Vesmír vzniká na základě studií z monografie připravené v Ústavu pro českou literaturu AV ČR:

M. Wögerbauer – P. Píša – P. Šámal – P. Janáček a kol: V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře. 1749–2014 (nakladatelství Academia, Praha 2015).

Článek ZDE.

O cenzuře s Josefem Škvoreckým.

Na téma cenzury též ZDE.