Znovu doporučujeme:
Když se algoritmy stanou pojistným mechanismem
Článek popisuje, jakým způsobem probíhá práce s algoritmy ve výuce českého jazyka na druhém stupni základních škol, a to na příkladu syntaktického učiva. Na základě kvalitativního výzkumného šetření dochází k závěru, že učitelé algoritmy zpravidla redukují do podoby tzv. pojistného mechanismu, který však trpí několika deficity – žákovským neporozuměním smyslu pojistky, upozaděním sémantiky učiva, a v důsledku také bezúčelností učiva.
Článek ZDE.
Publikováno v časopise Český jazyk a literatura, č. 1, 2016 (obsah čísla ZDE).
Kategorie: Články, Články, Metodické podněty, Skladba
Ten článek mě vážně zaujal. Ani jeden z přístupů nestačí. Vzpomínám si, že ve škole jsme se učili rozebírat věty intuitivně, ale když mě teta Maršálková připravovala na přijímačky, učila mě nazpaměť spojky — ovšem včetně významu, který mají ve stavbě souvětí a který jsem znal už ze školy. Na jednu stranu je nemožné určit poměr vět z pouhé spojky „a“ (slučovací, nebo odporovací?) a na druhou stranu větu doplňkovou intuitivně nepoznám ani já, ani žádná z učitelek češtiny, kterou jsem kdy měl — tady pomůže jen výčet spojek.
Jako informatik bych rád dodal, že algoritmy syntaktické analýzy jsou komplexnější, než článek naznačuje, a že správně vybudovaná gramatika nám umožňuje právě s pomocí algoritmu syntaktické analýzy správně rozlišovat významové prvky i jejich strukturu v celku věty. To je právě vidět, když s vydatnou pomocí větného rozboru dokážu přeložit větu z jednoho jazyka do druhého (viz výše zmíněný článek na blogpostu). Hranice mezí syntaxí a sémantikou se dá posouvat.
Překládáním se učíme také přemýšlet, a to v obou jazycích. Takže bych neredukoval schopnost přemýšlet v daném jazyce jen na předpoklad schopnosti rozebírat věty. Naopak také schopnost rozebírat věty podle algoritmu může (ale nemusí — např. komprese dat algoritmem zip) rozvíjet myšlení. V každém jazyce se přemýšlí jinak. Porovnávat příbuzné jazyky (např. indoevropské) vede většinou jen k odhalení banálních rozdílů, ale zkuste si třeba překládat ze Starého zákona do moderní češtiny a uvidíte, jak se přitom vyblbnete! Moje máma už například ví, že když se mě zeptá, zda chci ještě polévku, a já jí odpovím: „im-ná mácatý chén b-enéjcha,“ může mi nalít a činí to se slovy „tak dobře, nalezl jsi milost v mých očích“. Podobně srandovní (formálně správný, ale významově chybný) překlad, že totiž „Bůh dává chléb ke každému masu“, se obvykle překládá slovy: „Bůh dává obživu každému tvoru“. No a sranda končí, když máme vyjádřit srozumitelnou češtinou větu: „Zdali ze stromu, který přikázal jsem tobě, abys nejedl z něj, jedl jsi?“ Tady struktura vybudovaná větným rozborem k vyjádření významu nestačí, a musí se přebudovat z hebrejské na českou. Kdo tohle nezkusí a neuvědomí si bohatství možností, které nabízejí různé jazyky našemu myšlení, zůstane mentálně uvězněn ve stereotypech bezmyšlenkovitosti.
Tachles: rozebíráním vět se učíme myslet.
Děkuju za upozornění, už je to napraveno.
Děkuju!
Článek kde?
Téma mě zajímá, protože podstatně přesahuje do informatiky (viz http://ucime-informatiku.blogspot.cz/2015/12/vime-jak-vytezit-informaci-z-textu.html)