01  duben, po celanovi

 

z rostlin především člověk, se

rozkřiklo listí. ve mně, žižkovském činžáku

mord, polovičatý úspěch světa

 

– na smrt je pozdě, v barvě

mužského semene. po nocích, když vrací

se potlučená

 

přestříkneš ji sám, srdce ženy

je bronz: kolektivní podzim. ze zvonů plíce

tango tmy zúročené v loučích

 

 

 

02  na schodech, po celanovi

 

pes s otvory, nesdílí hovornost

kosti, statistiku losa samovar opeřenec

ještě pilnější ocas ze slitin

 

čirý sad, chlad vypouštěného oka

nedovolí nám za námi: ozvěny zřetelnosti

zvěrstva nadšení pod suknicemi

 

žárovka mlhy tabulkou hluchoněmých

nevidět neslyšet neprohrát neumírat

– keltsky, na pálavě šílenství

 

 

Více viz zde.

O autorovi viz zde.

 

Jeden komentář.

  1. Josef Soukal napsal:

    Od 6. ledna 2017 Jan Novák už další texty bohužel nenapíše. Jeho tvorbu připomíná i nová Dobrá adresa: http://www.dobraadresa.cz/2017/DA02_17.pdf

Zanechat odpověď