poradním hodnocením certifikovaných hodnotitelů z centra); u ústní zkoušky nechť rozhodují atestovaní hodnotitelé ze škol. Důležité je, aby byla i v letech 2014–2017 zachována komplexnost maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury, tj. aby ve společné části nedošlo k redukci této zkoušky na pouhý maturitní test a k přesunu zadávání a oprav slohových prací a metodiky ústní zkoušky plně do gesce škol.[3]

Pro období 2018+ navrhujeme návrat k posílení centrálních prvků společné části (státní maturity), jak je to dnes typické pro moderní evropské maturity, zejména nejprestižnější a nejrespektovanější Diploma Programme projektu International Baccalaureate. Předchozí období by sloužilo mj. k tomu, aby žáci, učitelé i veřejnost byli na tento přechod v klidu a s dostatečným časovým předstihem připravováni. ASČ má pro období 2018+ připraven předběžný návrh celkového modelu maturitní zkoušky; hodlá jej – stejně jako tato Východiska a cíle – předložit k široké veřejné diskusi.

Teze 3
Rozhodnutí o nastavení maturitních parametrů by mělo padnout nejpozději na podzim 2013. Plně totiž nový systém může naběhnout právě až pro žáky, kteří budou maturovat v r. 2018. Do té doby bude trvat zmíněné přechodné období, v němž by se dramatické změny dít neměly: měnit výrazně podmínky v průběhu studia je možné jen ve výjimečných případech, jako byly např. roky 1989–1993.

Cíle komplexní maturitní zkoušky

 Maturitní zkouška má ve vzdělávací soustavě řadu vzájemně provázaných cílů, a to v oblasti správní, kontrolní, metodické a obecně výchovně-vzdělávací. V úhrnu je třeba usilovat o vytvoření funkčního, stabilního, ale současně dostatečně flexibilního modelu, jenž by byl respektován školami i širokou veřejností.

Cíle maturitní zkoušky by měly být tyto:[4]
– zajistit objektivní hodnocení žáka;
– vytvořit nástroje, díky nimž by žák mohl posoudit úroveň hodnocení vlastního výkonu a díky nimž by v případě potřeby mohlo být jeho hodnocení objektivně přezkoumáno;
– motivovat žáka k výkonu, který odpovídá jeho nadání a studijnímu úsilí;
– motivovat učitele k tomu, aby žáka vedl ve výuce i při vlastní maturitní zkoušce k výkonu co nejvíce se blížícímu kandidátovu maximu;
– zajistit naplnění minimálního maturitního standardu (vycházejícího z Katalogů požadavků k maturitní zkoušce), který by mj. žákovi zaručoval možnost ucházet se o studium na vyšším vzdělávacím stupni, zejména na vysoké škole;
– poskytnout vyučujícím přímou metodickou a obecně odbornou podporu, a příznivě tak ovlivňovat zkoušku i výchovně-vzdělávací proces;
– včas zachycovat signály týkající se problematických míst maturitní zkoušky, ale i výchovně-vzdělávacího procesu obecně;
– poskytnout budoucím zaměstnavatelům a vysokým školám objektivní a srovnatelnou informaci o předpokládaných a požadovaných dovednostech maturantů.

Původní text: Josef Soukal
Do této podoby byl článek upraven po diskusi a připomínkách členů ASČ.


 

[1] Potřebu srovnatelnosti tu názorně dokládá zkouška z cizího jazyka, která by měla naplňovat obecné mezinárodní standardy SERR.

[2] Důvodů je zde více. Mezi nikoli nepodstatné patří naprostý nezvyk na novum, jež bylo v r. 2012 zavedeno (jde např. o to, že vzdělání – včetně finální zkoušky – je podle české tradice spjato s osobností konkrétního učitele, zatímco centrální zadávání i hodnocení zkoušky tuto roli jakoby odosobňuje). Bohužel tu existuje i neochota či neschopnost některých učitelů a maturantů přijmout zvýšené nároky i větší riziko neúspěchu, jež s sebou centralizovaná zkouška přináší (hlasitě se ozvali i rodiče maturantů, kteří neuspěli v českém slohu). Konečně velkou roli sehrála cílená antimaturitní kampaň některých zájmových skupin, jejíž často nedůvodná razantnost některé problémy zveličila. Prakticky všem těmto námitkám či negativním emocím se dalo čelit, kdyby centrum nebylo podcenilo propagaci a vysvětlování cílů centralizované státní maturity a kdyby bylo přinejmenším v češtině zavedlo dvouleté přechodné období, v němž by centrální hodnotitelé slohových prací pouze monitorovali a metodicky korigovali hodnocení učitelů na školách.

[3] Při vytváření funkčního systému kontroly zadání a hodnocení zkoušek rozhodně nedoporučujeme nejrůznější „huránápady“ typu zveřejňování písemných prací na webu školy: hrozí nebezpečí, že nezůstanou anonymní. Kategoricky pak odmítáme zveřejňování jakýchkoli maturitních žebříčků: o kvalitě výuky vypovídají jen velmi málo a nepřesně a podléhají nesmyslným interpretacím nedostatečně informované veřejnosti.

[4] První dva lze naplnit pouze u centralizované státní maturity, a to i tam pouze v optimálním případě, kdy všechny její mechanismy budou fungovat správně.

Stránky: 1 2

13 komentářů.

  1. Martin napsal:

    Dnes jsem v rádiu na ČR Plus zaslechl část interview s panem Jiřím Kostečkou, tématem byla letošní maturita. To zda s panem Kostečkou souhlasím či nesouhlasím (ve většině případů nesouhlasím, např. jsem přesvědčen o tom, že vyjadřovacím schopnostem dnešníc generace by více prospělo čtení prózy nežli takové literatury, ke které je potřeba znát význam aktuálně známého slova epizeuxis. Spojitost mezi vyjadřovacími schopnostmi a epizeuxis pan Kostečka samozřejmě ani nenaznačil, pouze poukazuji na to co je z mého pohledu u maturantů důležitější) není důvodem tohoto komentáře. Spíše mne překvapilo, že učitel českého jazyka, ještě k tomu do rozhlasu, mluví nespisovně. U reportérů v televizi nebo novinách je to již bohužel smutnou skutečností, ale už i učitelé češtiny?

  2. ing.Jaroslav Toman napsal:

    Až do letošního roku jsem byl přesvědčen o tom, že maturita z českého jazyka a literatury je o znalosti především spisovné češtiny, české a světové literatury. V didaktickém testu jsem byl vyveden z omylu, zvláště otázkami 18-22, kde základem byla kniha Burgese Mechanický pomeranč. Pro příští roky pak zcela odpovědně navrhuji zařazení na př. brněnského hantecu…

Zanechat odpověď