Dobrá adresa, „kulturně společenský časopis na internetu“, začal ve svém osmém čísle z r. 2012 zásluhou Michal Šandy uvádět cyklus komentovaných ukázek z děl současných českých autorů. Takto vznikla Čítanka Dobré adresy. Vzhledem k tomu, že byla inspirována projektem Tisíc a jedna kniha (který nakonec díky svižnější realizaci předešla) a že je vedena týmiž čtenářilibými záměry, rozhodli jsme se […]

hlasy v sušence Z čajové konvice vyskočí kuře po burgundsku a s kvikotem zmizí v lese, dívka odhání slunečníkem dvoumetrového mravence a on? Chechtá se jako šílenec, protože si před cestou dal papírek pod jazyk. A přitom ráno vypadalo tak slibně: obloha čistá, že bys po ní mohl bruslit, ani houby nekladly odpor. Kdo mohl vědět, […]

Právě kolem projíždí otevřená tramvaj směrem k Čechově mostu. Pérák s Jitkou se rozběhnou a naskočí na plošinku. Cestující jsou protektorátně zamlklí, jen dva němečtí vojáci se samopaly se hlasitě baví, okázale si užívají, že jsou tu pány. Když si jeden z nich všimne, že se na děj dívá holčička, křivě se na ni usměje a naznačí […]

moskytové skrytí jsou to vyhozeniny co se lépe sbírají. nikdo je nechce. muchomůrky zelené hříbky hlízovité a další. lidé jimi opovrhují. bojí se jich. kdo se bojí ať do lesa nechodí. plné lesy vyděšených pokřikují manželských hádek froptění profesorovo plížení vpřed s navijákem na ryby jako by se spletl milostné vzdychání a já s fotoaparathem fotím […]

Theodicea   Tak tomu pán Bůh od nepaměti chtěl   Někdo je kolář jiný kořál a třetí třebas hobojista   Spasení duší či i těl?   Žák neví tápe učitel   Jediná věc zdá se být jista Trpí stamiliony   Jsme z lepších stád snad nežli ony?   Schyluje se úž a úže nikdo už za […]

Chvojtové se prodloužili stejně jako ruce hněvu který tudy volně proudil skrze úzké nosné slehy do vzduchových píšťal sloupů Našli vhodné průchodiště otevřené vlastní chůzi skrze tubus dutých táhel za prodyšnou dráhou kroků… Napnutými uchy Stočen pokračoval obvod slehů pro vzdálenost k čemukoliv co je něčím neúměrné mimo špice srostlých těles protažených hlavicemi do nástavných […]

01  duben, po celanovi   z rostlin především člověk, se rozkřiklo listí. ve mně, žižkovském činžáku mord, polovičatý úspěch světa   – na smrt je pozdě, v barvě mužského semene. po nocích, když vrací se potlučená   přestříkneš ji sám, srdce ženy je bronz: kolektivní podzim. ze zvonů plíce tango tmy zúročené v loučích       […]

Mecenáš Hlávka jednoho večera Mecenáš Hlávka jednoho večera, jda do své kavárny na nábřeží, spatřil na rozvodněné jarní řece tonoucího rybáře. Starší již muž, vysláblý chladem, námahou a chudobou, zápasil marně s proudem, strháván i se svou převrženou loďkou blíž a blíže k hučícímu splavu. Přihlížející Pražané soudili, že zde, za touto hranicí, čeká nešťastníka […]

Žádná kapitola …slyšíš… …má oči přivyklý tmě…   Venku, z cesty, je slyšet klapání kopyt, jsou to děti, kdo vedou koně, koně přes město, včera jezdil na parkovišti velký žlutý buldozer, celý den, slyšíš celý den. Kdysi žili squatteři ve své oříši. Pojď na brko. Ta oříš byla vysoká socha, skoro věž, špalíček, socha slova. […]