Slunečník do deště Názvem knížky svých sonetů – Červené paraplíčko – odkazuje Jiří Žáček k prosluněnému „erotickému“ obrazu Josefa Mánesa a zároveň jakoby k lepším časům, které si asi každý nosí v sobě – jako vzpomínku, nebo jako přání. Sentimentem, nostalgií ani drásavými sny však tenhle příjemně kapesní svazek rozhodně nepřetéká. Ani pozérskou zašifrovaností. Být srozumitelný je výsadou […]

Aktualizováno: „Jak vypadá mediální budoucnost literatury? Je jasné, že starosvětská představa obsáhlých esejisticky vystavěných autoritativních kritik pokrývajících téměř vše, co se kde literárně šustne, se důsledně míjí s realitou, kde humanitní vzdělání prudce devalvuje (ano, souvisí to s populární a levnou nadprodukcí absolventů humanitních fakult). Náznaky budoucnosti jsou nicméně různé.‟ Eva Klíčová: Mediálně nepoužitelný endemit, […]

„Češi patří mezinárodně k nejvýkonnějším čtenářům. Jak to v mezinárodním srovnání vypadá s českými dětmi? Výsledky výzkumu „České děti jako čtenáři“, který proběhl v letech 2013 a 2014, jsme porovnali s vybranými zahraničními výzkumy, které byly provedeny na podobně reprezentativním vzorku dětí — jednalo se například o výzkumy z Velké Británie (2012) a USA (2012). Je možné konstatovat, že základní trendy jsou shodné: jedná se […]

Poslední ze čtveřice úvah terciánů Gymnázia Ústavní v Praze měla při „autorském čtení‟ ve třídě největší bezprostřední ohlas. Na bystré, hravě groteskní či lehce provokativní nápady Karolíny Suskové jsou její spolužáci zvyklí, přesněji – těší se na ně. Ne všechny v psané podobě vyjdou tak, jak si autorka představovala, ale při četbě jejích prací se […]

Fantastické, anti-realistické či surrealistické povídky spisovatelky, která je jednou z průkopnic čínské avantgardní literatury 2. poloviny 80. let 20. století, jsou plné fyzické špíny a chladu na rovině mezilidských vztahů a „nočních můr“, jež jsou fascinujícím, chvílemi hororovým, jindy až groteskním představením, které se neodehrává za zrcadlem, ale spíš v jeho odrazu. Její eseje o literatuře, […]

„Eisner uveřejnil dohromady víc než 17 textů, v nichž se v různé šíři vyrovnával s Durychovými valdštejnskými texty. Většinou šlo o recenze románu v česko- a německojazyčných novinách a časopisech. Jak jsem už zmínil, Eisnerovo chápání role překladatele v případě Bloudění se blížilo spíš roli spoluautorství,47 neboť text korigoval a přepracovával. Po své redakci, zaměřené […]

Obecným základním rysem většiny webových textů je totiž „konverzační tón“. A v textu psaném konverzačním tónem vskutku nemá trpný rod co pohledávat. Mentorující copywriteři v této souvislosti často citují Orwellovu zásadu (převzatou do styleguidu The Economist) „Nikdy nepoužívejte trpný rod, když můžete použít činný.“ Už tady bych ale položil akcent na podmínku „KDYŽ MŮŽETE“. Orwell […]

Tak se zase vynořil z přítmí Karmelitské učitelský kariérní řád. Starý zmetek vystřídal zmetek nový. Ale pěkně ověnčený hesly jako za první pětiletky „Motivovaný učitel s jasnou vizí osobního profesního růstu“. Tou vizí profesního růstu jsou dva kariérní stupně. Nazvat příchozího absolventa (v ministerské hatmatilce „začínající učitel“) kariérním stupněm (KS) 1 nic přece neznamená. Po zjednodušeném atestačním […]

Článek ZDE. Převzato z časopisu Český jazyk a literatura, č. 2/2016.