Ukázka z románu Chvála oportunismu
O knize:
Historické téma Toman nezpracovává jen jako poutavě podané zřetězení událostí, ale pokouší se o ozvláštnění tím, že zapojuje neobvyklého vypravěče. Tím je dům. Přesněji řečeno barokní Černínský palác, který stojí na pražském Loretánském náměstí. (…)
Černínský palác je nespolehlivý vypravěč. Nejen proto, že jeho zorné pole je omezené, ale také proto, že se až příliš snadno přizpůsobuje každé změně poměrů a osvojuje si rétoriku vládnoucí ideologie. Považuje se za aristokrata, ale hodnoty, které vyznává, chápe pouze povrchně. Soudí na základě vnějších projevů – proto může překypovat sympatiemi k Reinhardu Heydrichovi (aby byl zmíněn ten nejkřiklavější případ), jehož ráznost a důslednost mu imponují. Směšnost vypravěče způsobuje, že dějiny v jeho podání získávají podobu absurdní grotesky, v níž za ty nejšlechetnější vlastnosti jsou považovány rozhodnost a umění vládnout pevnou rukou (pokud jde o toho, kdo Černínský palác řídí) a poslušnost (pokud jde o poddané a občany).
Markéta Kittlová na www.iliteratura.cz
Ukázka z románu Neptunova jeskyně
O knize:
… V nynějším románu Marka Tomana nazvaném Neptunova jeskyně příběh opět vypráví někdo, kdo by správně hlas mít neměl: socha pána vod Neptuna z parku Grébovka na pražských Vinohradech.
… také je ale Neptun nejprvenesmělým, pak vášnivým milencem několika žen, s nimiž zplodí potomky. Na rozdílod Černínského paláce, vypravěče předchozí knihy, však socha z Grébovky není stylizována do role machistického cynika a ironika. Dějiny a jejich běh, zvraty i absurditu pozoruje se směsicí úžasu z toho, že se jich může účastnit, a zároveň s nevírou někoho, kdo coby nesmrtelný bůh a kus kamene stojí mimo dění.
V Tomanově knize však nejde pouze o osudy oživlé sochy. Je to také poutavá a precizní studie pražské architektury, jež vznikala na sklonku Rakouska-Uherska a za první republiky, soužití Čechů s Němci a Židy, národnostních vášní, „vlastenčení“, německého i českého antisemitismu nebo bojů o podobu první republiky.
V čase po mohutných oslavách 100 let vzniku Československa lze tu prózu číst jako svébytný pohled na události, které nebyly vždy jen ke chloubě a cti národa.Marek Toman se na Čechy a jejich dějiny dívá s lehce ironickým, vtipným nadhledem. Nepoučuje ani nekárá. Jen dává do souvislostí věci, které může vidět snad jen socha antického boha a autor, jenž se nehoní za tím, aby měl při psaní“prst na tepu doby“.
