Citujeme podle webových stránek nakladatelství Host, resp. časopisu H7O:
„Také já jsem donedávna žil s pocitem, že Remarqueovy knihy jsou především zábavné, téměř dobrodružné a snadné čtivo, byť třeba i trochu dějinně a psychologicky poučné. Avšak když jsem se v době psaní této knížky rozhodl přečíst si Remarqueův román Arc de Triomphe v životě podruhé, můj údiv nad zkresleností mé představy o tomto Remarqueově díle a jeho jazyce byl značný.“ (…)
„Věrnost stylu a obsahu slov
Er fühlte die leichte Ebbe und Flut ihres Atems. Unsichtbar bebte es ihm entgegen, sanft, ohne Schwere, bereit und voll Vertrauen — in fremdes Dasein in der fremden Nacht. (s. 120)
Ucítil lehký příliv a odliv jejího dechu. Neviditelný, chvěl se mu v ústrety, jemný, lehounký, ochotný a důvěřivý — neznámý život v neznámé noci. (s. 88)
Styl tohoto českého překladu je bezpochyby dokonalý. A pro většinu z nás patrně i krásný. Otázka je, zda také dokonale odpovídá stylu Remarqueovu. To pochopitelně nelze nijak objektivně změřit ani dokázat. Nicméně: za překladatelčino lehounký je v originále bez tíže. Zdá se mi, že právě toto překladatelčino kreativní lehounký za strohé autorovo bez tíže posouvá krásu překladatelčina stylu směrem k sentimentalitě, jakou Remarque patrně neměl na mysli.“
Ukázka z knihy Františka Šíchy O věrnosti překladu, části věnované překladu románu Vítězný oblouk
„Závěr je jasný: bez kouzlení se slovy se dobrý překladatel fantasy doopravdy neobejde.„
„Překládání Pátého ročního období jsem si opravdu užil. Osm stran knihy zabírá slovníček a kromě několika výrazů, které se v knize používají jinak, než jak je známe (například „vřed“ je tu gejzír, horký pramen nebo parní průduch), obsahuje množství novotvarů — a nemalou část těchto novotvarů tvoří složeniny jasně odrážející proměny společnosti. Třeba takový „pohotovak“ — pohotovostní vak se zásobami, který by lidé měli nosit s sebou pro případ živelní pohromy. (Ty tu hrozí neustále.) Největším oříškem byly zeměpisné názvy, v originále se totiž často jedná o zkratková slova. Kupříkladu „Somidlats“ vznikly ze „Southern Middle Latitudes“ — česky „Jižní střední zeměpisné šířky“ nebo spíš „Jižní mírný podnebný pás“. Jak z toho udělat jedno slovo, na kterém si čtenář nezláme jazyk a od kterého půjdou odvozovat přídavná jména? Nakonec jsem se rozhodl pro „Jihošířky“ — bylo to potřeba zjednodušit.“
Roman Tilcer o překládání knihy Páté roční období
Z článku Fantastická jména a jak je přeložit
