Začátkem r. 2019 to vypadalo, že ve výuce není důležitější téma než přechodníky, resp. jejich vypuštění z výuky. Jak jsem si ověřil u kolegů-češtinářů, přechodná přechodníková publicistická smršť měla za důsledek, že žáci – alespoň některých středních škol – začali ve svých psaných i mluvených projevech přechodníky (více) využívat, většinou i ve správném tvaru. Článek Roberta Adama (z r. 2012) se však nenese v odlehčeném předprázninovém duchu předchozích řádků, je zcela standardním odborným počinem. Viz ukázka:
„Lze tvořit rovněž přítomné i minulé přechodníky v opisném (participiálním) pasívu. Jde o slovesné tvary složené z trpného příčestí příslušného slovesa a z činného přechodníkového tvaru slovesa být. Sloveso být, jak bylo uvedeno v 3.1, má tvary přechodníku přítomného i minulého. Z formálního ani významového hlediska nic nebrání tomu, aby se oba druhy přechodníkových tvarů slovesa být spojovaly s trpnými příčestími sloves dokonavých i nedokonavých. Trpný přítomný přechodník nedokonavého slovesa vyjadřuje současnost probíhajícího okolnostního děje s dějem přísudkovým, trpný minulý přechodník téhož slovesa předčasnost před ním. Trpný minulý přechodník dokonavého slovesa vyjadřuje předčasnost celistvého/završeného okolnostního děje před dějem přísudkovým. Trpný přítomný přechodník dokonavého slovesa nemá zpravidla význam dějový, nýbrž rezultativní, tak jako jiné trpné tvary dokonavých sloves: vyjadřuje, že s přísudkovým dějem současně platí výsledek děje okolnostního. Existenci tvarů typu jsa pozván a byv zván mluvnice nevylučují, ale ani nepotvrzují: otázku ignorují. V úzu však takové tvary (zejména prvního jmenovaného typu) jsou (srov. Dvořák, 1983, s. 75), a to i dnes: srov. příklad z fejetonu K. Helmicha v Novinách Prahy 2 z prosince 2008: Jsa skeptikem školy pyrrhónské, mohu si vybrat, jestli se budu těšit na setkání s protivnými příbuznými kdesi na obláčku, nebo, rozptýlen jsa v kosmu, potkám Alláhovu raketu letící do Brd.“
Více ZDE