Fidlerová, Alena A. et al.: Dějiny češtiny

Ukázka z kapitoly Česko-německý kontakt na území českých zemí:

Lexikum a syntax

Nejvýrazněji pronikl německý vliv do lexika a syntaxe. Nejstarší lexikální přejímky jsou už z pragermánštiny do praslovanštiny (před 6. stoletím například dnešní chlum, kněz, chléb, lest, nebozez). Z celkového počtu přejímek z němčiny zachycených Newerklou (2004), tj. asi 3500 přejímek, se jejich počet pro období mezi lety 600–1000 pohybuje jen v řádu desítek, z toho pro období 600–800 je to jen okolo deseti slov (např. dnešní české půst, opat, chvíle, škoda). Do české slovní zásoby pronikla z němčiny slova z různých sémantických okruhů. Velmi staré jsou náboženské termíny jako žalm, žaltář, almužna, pak přistupují slova pro feudální státní zřízení a způsob života (léno, man, turnaj, šturm), městské zřízení (purkmistr, rynk, plac, rychtář), řemesla (hamr, barvieř, šachta, cech, maléř). Od konce 15. století přistupují slova z oblasti vojenství (rejthar, rotmistr) a množí se slova řemeslnická. Mnoho germanismů, tehdy v češtině běžných, obsahuje i Kralická bible, např. drabant, kancléř, haklík, koflík, šanovati, vyplundrovati, křtaltování, taflování, presovník ad. Puristický tlak v 19. století sice uspěl v potlačení nebo omezení některých germanismů (např. foršus, mord, ksicht), ale většina jich přežila. Čeština přejala z němčiny i řadu obratů syntaktických a frazeologických (vyletět z kůže, být jednou nohou v hrobě, to je k dostání, hrát všemi barvami, ozbrojený po zuby ad.; snad účelový typ byli jsme nakupovat a rezultativ typu mít upečeno)