Byli jsme na školním výletě. Cesta byla příjemná a pohodlná. Byli jsme na zámku, kde bylo mnoho krásných obrazů. Potom jsme šli na procházku po městě, kde bylo mnoho zajímavých památek, například kašna a několik pozoruhodných soch. Také tam byly hezké starobylé domy. Výlet se mi líbil, i když bylo velké horko.
Citace ukázky z učebnice češtiny pro čtvrťáky je nepřesná, protože dcerunka zapomněla knihu ve škole. Ale ono na tom nesejde. Viděla jsem v poslední době asi deset současných učebnic češtiny pro čtvrtý ročník a odpovídající počet oddílů věnovaných slohové výchově… a je to pořád na jedno kopyto. Stejně jako otázky, které žák pod takovou ukázkou najde: Proč je to nehezké a co s tím provést, aby to bylo hezčí?
Jenže není proč jako proč. Toto proč se ptá co je na tom nehezkého. A je natolik rezolutní, že jiné proč, to, které chce vědět, z jakých příčin je to (dejme tomu) nehezké, se už ke slovu nedostane. Správná – nebo spíše z hlediska tvůrců učebnic žádoucí – odpověď na první proč zní… no, asi ji znáte, taky jste chodili do školy.
A na to druhé? Máme odpovědět: Protože pisatel je lempl nebo nekňuba bez dostatečně bohaté slovní zásoby? Ale kdeže! Protože dostal za úkol psát o školním výletě. Za památkami. Poutavě. Ve čtvrté třídě.
Čtvrťáka upoutá ledacos, možná i na výletě se školou. Většinou to však nebudou zámecké interiéry, sochy nebo kašny. Upoutá ho, že se Kleprtáčková počůrala nebo že Konopáska pokakal holub. Ale tohle si učitelka přečíst nechce. Chce si přečíst poutavé vyprávění o tom, jak byl upoután památkami. A žák to ví…
Když musíte psát o něčem, co vás ani trochu neupoutalo, máte dvě možnosti: Buďto to napíšete fádně a nezáživně. Nebo to napíšete poutavě a vynalézavě, ale v tom případě budete lhát. Budete-li za to druhé chváleni (jako že budete), budete to dělat čím dál tím častěji. Takže budete čím dál tím častěji i lhát. Nikdo vás na to neupozorní ani vás nepostrčí, abyste na to přišli sami.
Více na stránce Jazyková inkvizice
Pro srovnání doporučujeme ukázky z rubriky Z prací žáků a studentů
