Digitální technologie tvoří neviditelné pozadí života každého jedince v dnešní společnosti. Využíváme je nejen k nakupování věcí a komunikaci s okolním světem – tím si vytváříme lehce dostupné znalostní portfolio. Jejich prostřednictvím si také, a často méně uvědoměle, utváříme obraz o sobě a světu. V této souvislosti popisuje text žádoucí úlohu výuky jazyka vyučování a jazyka většiny obyvatel této země, tedy výuky českého jazyka, v procesu osvojování si dovedností a postojů žáků při práci s digitálními technologiemi. To, jak si člověk utváří svůj pohled na sebe a porozumění světu, se děje velice často prostřednictvím textů a obrazů, které vnímá. V současné době vedle přímého oslovení nebo masové komunikace narůstá intenzita, s níž jedince atakují obrazy a texty prostřednictvím právě světa digitálních technologií. Žákovo sebepojetí vnímání světa a porozumění světu se rozvíjí a prohlubuje také čtením knih a psaných textů obecně. Podle všeho je ale u současné mladé generace toto čtení na ústupu.
Ne že by se přestávalo číst, čte se jinak – vedle souvislých textů hrají v našich životech stále větší roli texty nesouvislé. Při využívání digitálních technologií ve výuce českého jazyka a literatury budeme v následujícím textu reflektovat také tento fenomén, tedy odklon od klasického čtení, jak jsme ho znali v minulosti (chcete-li ne-čtení), a sbírání informací převážně v obrazové, filmové a tedy jinak recipované podobě. Ne-čtení se neprojevuje v tom, že by mladí nečetli vůbec. Ale přes lákavou nabídku emocí k rychlé spotřebě (Koukolík, 1997[1]), která je pro svět mladých velice lákavá, se vůbec nedostanou k obsahům, které rozvíjejí a prohlubují představivost, vztahovou inteligenci a tvořivost apod., protože preferují rychlý prožitek a honbu za dalším. Tyto rychlé prožitky se navíc mohou týkat jejich nejbližšího sociálního okolí, jsme svědky narušování dětských vztahu kyberšikanou apod.
V textu uvádíme, že zahrnutí digitálních dovedností jako cílů učení do výuky českého jazyka a literatury je žádoucí. Žádoucí bude, bude-li dostatečně atraktivní, ale současně znatelně širší, než jak děti a mládež používají digitální technologie mimo vzdělávání. To znamená stav, kdy využívání technologií ve výuce nezahrne výhradně či převážně zábavní spotřebu, ale také další jevy důležité pro rozvoj dítěte, jako jsou:
- schopnost identifikovat problém,
- schopnost položit si otázky,
- schopnost hledat zdroje k jejich řešení a zodpovězení,
- schopnost tyto zdroje hodnotit a vybírat ty spolehlivé,
- schopnost posečkat s celistvým, tolik lákavým rozhodnutím, kudy dál, až po posouzení více názorů a argumentů,
- učinění konkrétních kroků až po promyšlení jejich důsledků apod.
