Článek je založen na závislostní syntaxi (…). Hned v úvodu (…) se zamýšlíme znovu nad obecně přijatým pojmem-termínem vedlejší věta, který má centrální postavení v této syntaxi. V rámci formálně-sémantického rovinného popisu (FSRP) jazykového systému vymezujeme vedlejší větu třemi hierarchicky uspořádanými rysy (nejdůležitější je v našem pojetí podřadicí spojovací výraz jako formálněsyntaktický rys, dále je to začleněnost jako sémantickosyntaktický rys, nejméně závažný je rys nekomentování). Při tomto vymezování pomocí rysů jsme metodologicky inspirováni fonologií Pražského lingvistického kroužku, která pracuje s distinktivními rysy (např. znělost a neznělost) u fonému (Štěpán 2012: 89n.). Kombinacemi různých rysů v rámci FSRP byla vytvořena teorie souvětných členů (klauzí) (Štěpán 2012: 87n.). Tato teorie nově vykládá vztah věty a souvětí, protože není založena jenom na tradičním předpokladu vedlejší věta = větný člen (viz níže poznámka 4). Teorie je aplikována na rozsáhlý jazykový materiál (prameny), což v minulosti nebývalo běžné. Přitom se věnujeme některým souvětím, kterými se lingvistika dosud nezabývala.

Z úvodu článku, jenž vyšel v časopise Korpus – Gramatika – Axiologie, č. 21/2020. Časopis vydává Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta a Ústav pro jazyk český AV ČR.