Časopis Česká literatura vydávaný Ústavem pro českou literaturu AV ČR je dočasně plně dostupný (včetně nejnovějších čísel). Ve spolupráci s ÚČL přinášíme příspěvky upozorňující na ty články, jež by měly zůstat čtenářům dostupné trvale.

Ze závěru článku:

Nostalgie ve zkoumaných dílech nachází své překvapivé vyjádření v tom, že se dívá zpět na represivní aspekty režimu. Je pro ni typické to, že se méně zaobírá rekonstrukcí doby než narativem o tom, jakým způsobem byla tato doba  prožita.  Nostalgie  po  často  bezvýznamné,  jen  symbolické  rezistenci  zachycuje určitý typ každodennosti, v níž je každodenním prožitkům připisována  morální  váha.  Zároveň  ale  tím,  že  je  socialismus  vyobrazen  jako  éra, kdy bylo proti čemu bojovat, dává nostalgie každodenním činům rezistentní hodnotu — jedná se vlastně o určitou romantickou vizi překonání socialismu. V širším kontextu postsocialistické nostalgie je tak nostalgie po vzdoru idealizací specifického aspektu socialistické minulosti — konkrétně touhy po hrdinství. V tomto pojetí nostalgie a antikomunismus fungují vedle  sebe.  Tím  se  ovšem  ve  výsledném  vyznění  vzpomínání  na  socialismus  vylučuje „kritičnost k současnému režimu, neboť cokoli by směřovalo proti němu, mohlo [by] být odsouzeno jako »volání po starých pořádcích«“.  Kamil  Činátl  podotýká,  že  v  Báječných  letech  pod  psa  „vše  směřuje  k bodu zlomu, překročení hranice. To nastane s politickou změnou v roce 1989“. Úsměvný pohled na dobu je umožněn právě znalostí toho, že období socialismu bylo, třeba pomocí drobných rezistentních gest, úspěšně překonáno a lze na něj nahlížet z již bezpečné pozice vítězství současného politického zřízení. Tím, že dodává čtenářům antikomunistické zásluhy, slouží mechanismus drobného hrdinství k tomu, aby vytvořil pocit cíleného vývoje ze socialistické minulosti do současnosti. 

Veronika Pehe:  Drobné hrdinství: vzdor jakožto předmět nostalgie v díle Petra Šabacha a Michala Viewegha 

ČESKÁ LITERATURA   6/2014