Na stránkách www.novamaturita.cz se uvádí stanovisko validační komise k maturitnímu (tzv. didaktickému) testu. Vyplývá z něj, že jediná úloha, kterou označila komise za vadnou, je úloha č. 21. K tomu poskytuji tento komentář:

1. Akceptuji rozhodnutí komise ohledně úloh č. 4 a 18. 2. Nadále soudím, že úloha č. 13 patří vzhledem k užití běžně neprobírané latinské jazykovědné terminologie spíše do bývalé úrovně V. 3. Nadále mám pochybnosti, že v úloze č 8 je dvojverší v Tobě Žida půl / a půlka esesáka založeno na kontrastu; opakuji však své konstatování z recenze, že úlohu lze dobře řešit vylučovací metodou (je zcela zjevné, že ani jeden z distraktorů kontrast neobsahuje vůbec, zatímco ve správné odpovědi je alespoň implikován).

Nyní k úloze č. 21 (Abyste se z něj, děvčata, nezbláznily). Předesílám, že se jí budu věnovat podrobně nejen kvůli testu samému, ale též proto, že se na ní ukazuje neblahý stav současného pojetí jazykové normy.

Začnu krátkou informací pro nečeštináře: Do r. 1989 byly jako kodifikační (čili úředně závazné) uznávány tyto příručky, o něž se v případě pochybností bylo možno opřít: Slovník spisovné češtiny (popř. Slovník spisovného jazyka českého), Pravidla českého pravopisu (jak školní, tak akademické vydání), Česká mluvnice, resp. Stručná mluvnice česká (Havránek-Jedlička). Po r. 1989 došlo k značnému rozkolísání tohoto povědomí. Přestalo se hovořit o kodifikaci, tu nahradily odkazy na normu, což platí jak o SSČ, tak o PČP; pro výslovnost přibyla r. 1995 publikace Česká výslovnostní norma J. Hůrkové. Navíc ani jedna z existujících mluvnic (včetně akademické Mluvnice češtiny, Příruční mluvnice češtiny, publikace Čeština – řeč a jazyk či Základní mluvnice češtiny) na kodifikační příručku neaspirovala a neaspiruje. Za této situace nabyla značného respektu expertní stanoviska Jazykové poradny Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, shrnutá následně do příručky Na co se nás často ptáte a do elektronické podoby pro web ÚJČ AV. Situaci navíc „zkomplikovalo“ vytvoření korpusů, na něž pracovníci Poradny berou ohled.

Validační komise rozhodla o úpravě hodnocení úlohy č. 21 na základě petitové (drobným písmem psané) poznámky ve školním vydání PČP, podle níž lze použít obě koncovky rovnocenně; uvádí se zde na str. 17 příklad Co jste nám, děvčata, připravily (nebo připravila)? Je ovšem stěží uvěřitelné, že sesterské akademické vydání Pravidel českého pravopisu v identicky formulované pasáži tuto poznámku postrádá.

Prošel jsem všechny výše jmenované i některé další příručky. Pouze Česká mluvnice uvádí podobný příklad: „Děvčata soutěžila. Ale v jazyce běžně mluveném: Jab(l)ka padaly se stromu. Děvčata se dobře vytancovaly.“ Nejde tu ovšem o jev plně analogický, navíc Česká mluvnice s ohledem na rok posledního vydání (1981) zastarává. Internetová příručka ÚJČ AV se zabývá přímo naším případem, ale možnost psaní Co jste nám, děvčata, připravily? na rozdíl od PČP – školní vydání neuvádí. (viz příloha PrtScrn). Dost mne tedy zarazilo, že podle vyjádření validační komise na www.novamaturita.cz pracovníci Jazykové poradny ÚJČ při konzultaci s komisí variantu s ypsilon v přísudku připustili. Soudím totiž, že by měli konzistentně hájit práci, která vznikla na jejich pracovišti. Podotknu též, že ve studovaném případě nejde o shodu podle smyslu v pojetí PČP, protože takový případ předpokládá, že v dané větě je podmět nevyjádřený a plyne z věty předchozí; krátím podle PČP: Na soustředění se sešla samá děvčata; brzy se navzájem poznaly.

K dovršení všeho se autoři Pravidel českého pravopisu – školní vydání dopustili nedůslednosti: Inkriminovaná petitová poznámka v odstavci 3 je totiž založena na tom, že psaní Co jste nám, děvčata, připravily se osvědčuje na základě spojení odstavců 1 a 3 (shoda podle smyslu). V odstavci 1 se ovšem doslova praví: „Ve větách s podmětem vyjádřeným osobním zájmenem nebo tvarem pomocného slovesa píše se -i nebo -y podle toho, zda se vztahuje k osobám rodu mužského, nebo rodu ženského, tj. uplatňuje se zřetel k přirozenému rodu podmětu“. Dobrá – ale děvčata přece není osobní zájmeno! Jak se tedy mohou oba principy spojovat?

(Mimochodem, nedostatky v normativních příručkách nejsou ničím výjimečným: ve výše uvedené České výslovnostní normě se na str. 34 tvrdí, že souhlásky t, d, n jsou předopatrové /jde samozřejmě o souhlásky zubodásňové/; nedosti na tom: o něco výše je rozlišována artikulace předopatrová od tvrdopatrové – přitom přední a tvrdé patro /palatum/ je jedno a totéž!)

Úhrnem: V daném případě došlo ke kuriózní situaci, kdy podle dvou renomovaných jazykových příruček je úloha bezchybná, podle jedné vadná. Lze jen a jen přivítat signály, že se snad chystá sloučení obou variet PČP do jediné, opravdu autoritativní příručky.

Validační komise tak správně rozhodla, že pokud se byť v jediné normativní příručce připouští zkoumaný jev jako správný, je třeba rozpor vyřešit ve prospěch řešitelů, tedy maturantů.

Osobně jsem zároveň přesvědčen, že jen nepatrný zlomek z cca 90 000 letošních maturantů onen drobným písmem psaný pasus znal, a mohl jím tedy být zmaten. Opakuji svůj názor z posudku testu, že úlohu šlo řešit i bez normativních příruček prostou analogií Co jsi nám, Jano, připravila / Co jsi nám, Honzo, připravil?

Ukazuje se, jaké nástrahy staví mateřský jazyk před tvůrce testových úloh. Nemám nejmenší ponětí, kdo jsou autoři a kdo lektoři testu, ale musím je zde vzít v ochranu. Jestliže neexistuje kodifikační příručka; jestliže normativní příručky se liší či si odporují; jestliže nanejvýš kompetentní jazykoví odborníci připustí při konzultaci alternativu, se kterou ovšem nepočítá příručka vytvořená na témž pracovišti, lze vznik takové úlohy pochopit. Při recenzi testu z r. 2011 jsem byl naprosto nekompromisní tam, kde došlo k jasnému odbornému pochybení, např. k záměně trpného rodu za přísudek se sponou – zde však nejde o tento případ.

Nejedná se o žádnou „tragickou chybu“, jak věc chutě rozviřuje bulvár. Podobné případy se stávají ve všech zemích a v mnoha typech testů; právě proto existují validační komise, které pak konají. Tak jako letos u nás. Koneckonců debatám nad úlohami maturitního testu se nevyhnuli odborníci ani v tak exaktním předmětu, jako je matematika.

Podstatné je nyní to, aby bohemisté znovu prověřili tzv. normativní příručky, zejména Pravidla českého pravopisu, dále aby PČP plně sjednotili se Slovníkem spisovné češtiny a aby už konečně vznikla i mluvnice, která by byla respektována jako konsensuálně normativní.