Dotaz:
Jaký slovní druh je potom v následujícím souvětí? Sluníčko se chvíli dívalo z nebeského balkonu, potom zaťukalo zlatým prstem Křemílkovi na rameno.
Pan J. M.
Odpověď ASČ:
Na tento dotaz nelze odpovědět jednoznačně, a to proto, že normativní Slovník spisovné češtiny (SSČ) si zde dost protiřečí. U slova potom totiž uvádí slovnědruhovou platnost příslovce (s příkladem najedl se a potom šel ven), ale též spojky souřadicí (bez příkladu).
U synonymní spojky pak se v SSČ uvádí též platnost příslovce a spojky souřadicí, v druhém případě s příkladem Je-li to nutné, pak to udělám; to je ovšem absurdní: spojka souřadicí nemůže spojovat vedlejší větu s větou hlavní! Navíc v jednom souvětí nemůže stát jedna spojka před větou vedlejší a jiná před větou hlavní: nelze přece říct např. *Protože pršelo, a/ale/ba/nebo/neboť/proto/totiž jsme se vrátili do chaty.
Je zajímavé, že pojetí Slovníku spisovné češtiny se zásadně rozchází s pojetím Slovníku spisovné češtiny (SSJČ). V něm se slovo potom určuje pouze jako příslovce, cituji ze slovníkového hesla:
potom přísl. 1. vyjadřuje časovou posloupnost, následnost něj. děje po jiném ději; později, pak 1, nato 1, poté: navečeřel se a p. šel spat. – To je přece stoprocentní analogie k dotazované větě! Dodejme ještě, že za spojku nepovažuje SSJČ potom ani v tomto významu: 3. hovor. (v souvětí podmínkovém) vyjadřuje důsledek něčeho, v tom případě; tedy, pak 3, tak: prospěje-li to věci, p. přijdu.
V zásadě totéž se uvádí u slova pak; vždy se toto slovo určuje jako příslovce, pouze v 8. významu se hovoří o platnosti spojky, cituji: 8. poněk. zast. v platnosti spojky má význam odporovací; ale, avšak, však: způsob p., jak bylo jednání vedeno, byl chybný.
Konzistentně postupuje SSJČ i u slovnědruhového určení slova tedy, cituji: tedy (ob. teda) přísl. 1. (též *tedyž Erb., *tedyť Sab.) vyjadřuje, že něco vyplývá z děje n. z faktu předcházející věty jako jejich následek, důsledek: jestliže sis to myslel, t. ses zmýlil.
Dodejme, že z hlediska syntaktického však lze slovo tedy určit jako spojku v souvětích s důsledkovým poměrem, jako např. Mlčí, tedy souhlasí; Pršelo, tedy jsme zůstali doma.
Podle mého názoru je v dotazované větě slovo potom příslovce času, nanejvýš můžeme hovořit o příslovci v platnosti spojovacího výrazu.
Bohužel, autoři SSČ se zde dopustili zjevného pochybení.
PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ
Výraz „tak“ v souvětí „Jestliže bude pršet, tak zůstaneme doma“ je příslovce, které stojí mimo pojem spojovací výraz, ale je souvětně relevantní, protože stojí na začátku řídící věty, která následuje po větě vedlejší (srov. i výrazy „už“, „ihned“, „tedy“ atd.). O dalších typech souvětně relevantních výrazů, které stojí mimo pojem spojovací výraz, píšu v knize Souvětí současné češtiny, Liberec 2013, s. 18, dostupné online: https://sites.google.com/site/mluvnicecestiny/publikacni-vystupy
Hodnotil byste stejně jako potom a pak i výraz tak ve spojení jestliže – tak? Děkuji za odpověď.
V prvé řadě je třeba říci, že v souvětích jako „Jestliže bude pršet, tak zůstaneme doma“ je příslovce „tak“ hodnoceno jako stylově nevhodné, neboť nadbytečné.
Naproti tomu příslovce „potom“, „pak“ jsou v tomto a podobných souvětích stylově náležitá: zdůrazňují totiž, jaký důsledek vyplývá z obsahu věty vedlejší pro obsah věty hlavní.
Pokud jde o slovnědruhovou platnost dotazovaného „tak“ v souvětí „Jestliže bude pršet, tak zůstaneme doma“, použijme analogii s výrazy „potom“, „pak“, jak je pojímá SSJČ: jde o příslovce s platností spojovacího výrazu.