Z úvodu studie publikované v časopise Český jazyk a literatura, č. 3, 2021-2022:
V literární výchově na střední škole se reprezentantem Čapkova autorského relativismu oprávněně stává Povětroň z tzv. noetické trilogie. Více vypravěčů, více pohledů na jedinou událost, akcent na subjektivní hodnocení ovlivněné individuální zkušeností osobnosti, jejím vzděláním a profesí, společenským postavením, názorem na život… Učitelé se daného problému jistě dotýkají i v interpretací Matky jako tématu rozdílné pravdy vyznávané ženou a mužem, jako střetu ženského a mužského životního principu.
Pokud se tato díla stanou jedinou ukázkou autorova relativismu, mohou to žáci chápat jako vybočení z jinak koncipované Čapkovy tvorby, anebo jako vývojovou změnu autorského postoje až ve třicátých letech 20. století. Pokusíme se ukázat, že téma pravdy a možnosti jejího poznávání spisovatel motivicky a kompozičně konkretizoval různě, lze však říci průběžně – např. už v Božích mukách, v apokryfu Pilátovo krédo, ale i dramatech Loupežník a Věc Makropulos. V interpretaci povídky Zločin v chalupě se soustředíme i na zobrazenou dichotomii zákona, na vztah práva a mravnosti, jako na problém trvale aktuální a motivační pro diskusi se žáky na dané téma.
