Dotaz:
Ráda bych Vás požádala o pomoc s určením větných členů ve větě: Neustále se učit do školy mě nebaví. Jde mi především o to, zda výraz do školy, který se váže k infinitivnímu podmětu učit se, lze určit jako přívlastek neshodný, nebo jako předmět, nebo snad jako příslovečné určení místa (?). Stejně tak výraz neustále – jde o neshodný přívlastek, nebo o příslovečné určení způsobu, a to míry?
A je vůbec možné, aby se na podmět, pokud jím bude jiný slovní druh než substantivum, vázal předmět, případně příslovečné určení?
Paní O. K.

Odpověď ASČ:
Na tento a podobné dotazy jsme již v naší Poradně ASČ odpovídali; také jsme na našem webu otiskli článek doc. Roberta Adama, který se problematice určování větných členů věnuje dlouhodobě a zevrubně. Oboje lze vyhledat na na odkazech zde a zde (ve druhém případě k dotazovanému jevu viz zejména bod 3).

To nejdůležitější z obou článků znovu zopakuji: rozvíjející větné členy určujeme podle závislosti nikoli na větných členech, nýbrž na slovních druzích!

Konkrétně k poslednímu dotazu: Je irelevantní, na který větný čen se zkoumaný větný člen váže, rozhodující je slovní druh řídícího (rozvíjeného) větného členu. Bude-li tedy podmětem infinitiv, tj. neurčitý tvar slovesný, může na sebe vázat předmět nebo příslovečné určení – srov.: Číst brak není nikterak povznášející aktivita. (brak je zde předmět); Číst v hodině pod lavicí se nemá (v hodině je zde příslovečné určení času, /pod/ lavicí je příslovečné určení místa). Ve větě Viděli ho jít do kopce je infinitiv jít doplňkem a větný člen /do/ kopce příslovečným určením místa – opět je jedno, v jaké větněčlenské funkci zde řídící výraz stojí – podstatné je, že jde o sloveso, lhostejno zda ve tvaru určitém, nebo neurčitém.

K dotazovaným větným členům ve větě Neustále se učit do školy mě nebaví:
1. Výraz /do/ školy v žádném případě nemůže být přívlastkem, neboť závisí na slovese, zatímco přívlastek závisí vždy jen na (skladebním) substantivu. Příslovečné určení místa to rovněž není – viz opět článek R. Adama: otázka kam? zde vůbec nedává smysl, resp. nelze na ni smysluplně odpovědět – srov. *Mě nebaví neustále se učit kam? – *Do školy.
Jsem toho názoru, že se jedná o příslovečné určení příčiny, resp. důvodu. Nenalezl jsem sice v dostupných příručkách přímo tuto konstrukci, ale z analogií typu neviděla pro slzy, udělal jsem to kvůli tobě lze na PU důvodu usuzovat. Je zde ovšem plynulý přechod k PU účelu – srov. dvě možné otázky a smysluplné odpovědi: Proč / Z jakého důvodu se učím? – Z toho důvodu, abych ve škole prokázal znalosti. Ale též: Za jakým účelem se učím? – Za účelem (S cílem) prokázat ve škole znalosti / Abych ve škole prokázal znalosti.

2. Příslovce neustále závisí na slovese učit se (a opět: je irelevantní, jakou větněčlenskou platnost toto sloveso v dané větě má, stejně jako je irelevantní, že stojí v infinitivu, viz výše: co do slovního druhu se stále jedná o sloveso, a proto neustále nemůže být přívlastkem). Zde je otázková metoda použitelná: Do jaké míry / V jaké intenzitě mě nebaví učit se do školy? – Neustále. Jde o příslovečné určení způsobu, a to míry (PU způsobu dělíme na PUZ vlastního způsobu, PUZ míry, PUZ prostředku a PUZ zřetele, viz např. Novočeská skladba V. Šmilauera). Měli bychom ale připustit určení tohoto výrazu i jako příslovečného určení času: Jak často mě nebaví učit se do školy? – Neustále. I tato otázka a odpověď dávají smysl.

Pozn.: Přechody mezi jednotlivými druhy příslovečného určení jsou skutečně často plynulé a jemné; dotazované jevy jsou toho dokladem.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.