Z rozhovoru se Soňou Havlíčkovou, předsedkyní Krajského kabinetu Český jazyk a literatura v Kraji Vysočina, členkou Národního kabinetu Český jazyk a literatura, učitelkou na SŠ stavební v Třebíči a také členkou Asociace češtinářů:

Proč jste se přihlásila do kabinetu? Jaká byla vaše očekávání týkající se kabinetu obecně nebo přínosu pro vás osobně?

S NIDV (později NPI ČR) jsem dlouhodobě spolupracovala již před vznikem kabinetů. S nápadem zapojit se do kabinetů mě oslovil tehdejší vedoucí krajského pracoviště NIDV Jihlava Miloslav Vyskočil. Osobně jsem se znala také s naší odbornou krajskou metodičkou Janou Rösslerovou. Proto jsem nabídku přihlásit se do výběrového řízení ráda zvážila a přijala.

Myšlenka kabinetů mne velmi oslovila. Vítala jsem možnost vytvoření prostoru pro sdílení zkušeností aktivních učitelů českého jazyka a literatury, kterých není podle mého názoru málo. Zároveň jsem vítala příležitost setkávat se s kolegy, kteří učí jiné předměty.

V kabinetech jsem od samého počátku a nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala. Naplnily moje představy o vytvoření komunity aktivních a pozitivních lidí, kteří se zajímají o svoji práci. Zároveň jsem potkala odborníky – bohemisty, díky nimž jsem si rozšířila svoje obzory.    

Co vám kabinety nakonec opravdu přinášejí? Naplnily vaše očekávání?

Protože jsem členkou Národního kabinetu, vítám možnost získávat informace tzv. z první ruky. Aktuální je otázka revizí, budoucnosti jednotné přijímací zkoušky a státní maturitní zkoušky.

Obohacující je také setkávání s kolegy a sdílení zkušeností, což bylo například v období distanční výuky, kdy  jsme spolu řešili aktuální problémy, velmi přínosné. Díky kabinetům jsem se setkala i s učiteli prvostupňového vzdělávání, rozšířila jsem si tak obzory a pronikla trochu do vzdělávání menších dětí.