Z jazykového koutku v časopise v časopise Vesmír:

(…) Jak zní tvar rozkazovacího způsobu sloves končících na -atět? Spíš jako trp, nebo jako sázej? Těžko říct – a jak by ne. Copak jste někdy přikazovali kedlubně dřevnať/dřevnatěj, chodníku ledovať/ledovatěj nebo člověku plešať/plešatěj? Všechno to jsou gramaticky plnohodnotná slovesa, ale část jejich užití je blokována lexikálním významem.

Někdy však význam za nic nemůže. Houba, hrouda nebo moucha se sice spolehlivě mění na množství hub, hrud nebo much, ale okno bývá plné šmouh, ne šmuh. Liší se dokonce třeba i významově podobná trouba (trub) a roura (rour). Střídání -ou- a -u- je původní pravidelnost, kterou nabourává novější tendence kořen neměnit. U méně běžných slov můžou být výsledky neodhadnutelné.

A nejde jen o tvary, ale i o celá „chybějící“ slova. Zdánlivě kompletní jsou sady výrazů tázacích, ukazovacích a totalizačních: kde – tu/tady – všude; kudy – tudy – všudy; kam – tam – … Ejhle! Věta typu Šel všam, kam ho poslali je náramně systémová, ale veskrze potenciální.