Z článku publikovaného v polském časopise Bohemistyka (2011, č. 1):

C í l e m  t o h o t o  p ř í s p ě v k u je komentovat výroky o češtině u pěti spisovatelů, kteří se narodili ve dvacátých a třicátých letech minulého století a kteří jako významní slovesní umělci podstatným způsobem zasáhli do vývoje české literatury.  Chceme zjistit, jaký mají  p o s t o j  k e  s v é m u  m a t e ř s k é m u  j a z y k u vůbec a k češtině v uměleckém díle zvláště.

Uvedení spisovatelé napsali celou rozmanitou škálu výroků o češtině. Vybíráme jen výroky nejzajímavější, které jsou mnohdy dost rozsáhlé. Jsou to především názory, v nichž se autoři dotýkají aktuálních jazykových a jazykověkulturních problémů souvisejících s postavením spisovné češtiny v současné komunikaci (L. Vaculík, J. Škvorecký, P. Kohout). Dále tyto výroky obsahují myšlenky o autenticitě vyjadřování v češtině uměleckého díla (J. Škvorecký), názory na češtinu v literárních dílech jiných spisovatelů (M. Kundera o J. Skácelovi), vyslovují se k vývoji češtiny (M. Kundera), vzájemně na sebe reagují (L. Vaculík a J. Škvorecký). Dramatik V. Havel komentuje spisovné jazykové prostředky, které ve svém díle sám používá.