„Den září zatmívá dálky – noc temnem zapaluje výše,“ napsal Otokar Březina do sbírky Svítání na západě. Napsat to mohl, protože v Nové Říši, kde tehdy působil jako učitel, nebylo elektrické veřejné osvětlení.
Dnešní děti si poetickou pravdu, že ve tmě vidíme dál, snad až na konec vesmíru, už jen tak neprožijí. Březinova naděje, že smrt coby nejzazší tma snad otevírá dveře k něčemu, co bez ní nevidíme, je pro ně jen chytrolínskou konstrukcí. Nepodepře ji zážitek. Úžas, který pramení z pohledu na nekonečné nebe každý večer.
Když dnešní děti v noci vyjdou ven a podívají se vzhůru, vidí hnědožlutou kaši, kterou v lepších dnech matně prosvítí pět puntíků souhvězdí Kasiopea a sedm Velkého vozu. (…)
Kategorie: Obecné a informační
