Pavla Vočková o sympoziu zaměřeném na školní návštěvy divadelních představení a lektorské doprovodné programy:

Škola v divadle, divadlo ve škole

23. května 2024 uspořádalo kladenské Divadlo Lampion ve spolupráci s oddělením školství Magistrátu města Kladna a Národním informačním a poradenským střediskem pro kulturu (NIPOS) sympozium Lampion školám. Cílovou skupinou byli ředitelé a pedagogové základních škol. Zastřešujícím tématem celodenního setkání byly školní návštěvy divadelních představení a lektorské doprovodné programy.

Ačkoliv akce byla určena především zájemcům z Kladenska, zavítali na ni i účastníci z jiných měst Středočeského kraje i ze vzdálenějších částí naší republiky (např. Hradec Králové, Olomouc). Kromě reprezentantů škol (od mateřských po vysoké) se v hledišti objevili i zástupci ideově spřízněných institucí (Městská knihovna Kladno, oddělení školství Magistrátu města Kladno). Rozmanitost publika pokulhávala pouze v oblasti genderové vyváženosti: jediným mužem byl Matyáš, statečný student střední pedagogické školy.

Program byl rozdělen na dopolední a odpolední část. Po zahájení sympozia uměleckými vedoucími Divadla Lampion jsme měli možnost zhlédnout inscenaci Komodo. V roce 2022 získala na divadelním festivalu Dítě v Dlouhé Cenu Jana Borny. Dramatizace knihy Petra Síse pohltila i nás, dospělé diváky, zároveň jsme však stihli věnovat pozornost i spontánním reakcím dětského publika. Představení, které od prvního okamžiku vtáhlo asi 40 prvňáků a třeťáků do děje, stavělo na podnětech stimulujících dětskou fantazii. Malí diváci měli možnost prožívat dobrodružnou cestu na ostrov Komodo nejen prostřednictvím zraku a sluchu, což je pro divadelní zážitek standardní, ale také hmatem a kooperací s herci. V tom vidím hlavní přínos inscenace: nabídla dětem něco, co jim televize či internet dát nemohou.

Drobností, kterou považuji za významný moment v rámci divadelního zážitku, byla spontánní otázka paní uvaděčky na adresu školáků opouštějících divadelní sál: A viděli jste ho?  (Myšleno varana, se kterým se hlavní hrdina Péťa toužil na ostrově komodo setkat.) Nadšené odpovědi byly důkazem toho, že malým divákům se dostalo toho, proč sem přišli: pocitu, že se to všechno skutečně stalo.

Na hodinové představení navazovala divadelní dílna, která byla určená už pouze účastníkům sympozia. Pod vedením divadelní lektorky Divadla Lampion MgA. Alžběty J. Petrové jsme si vyzkoušeli několik dramatických aktivit a technik založených na improvizaci a spolupráci. Ačkoliv se zadané úkoly vztahovaly ke zhlédnutému představení, jejich užití se nabízí (po drobné úpravě) i při reflexi jiných divadelních či literárních zážitků. Své uplatnění najdou především ve výuce českého jazyka a literatury, ale i v jiných předmětech, jako je např. dějepis.

Odpolední část programu byla teoretická. Nejprve nás Mgr. Kateřina Klementová, Ph.D., seznámila s pozicí divadelního či celkově kulturního vzdělávání v rámci českého  kurikula. Zvláštní pozornost byla věnována revizi RVP ZV, která právě probíhá. Velkou změnou má být přidání kulturní kompetence ke stávajícím kompetencím, což by mj. znamenalo, že by se školním návštěvám divadel dostalo větší podpory.

V dalším příspěvku nás Mgr. Anna Hrnečková seznámila s úlohou divadelního lektora – tato pozice se v českých divadlech úspěšně zabydluje. Na úvod bylo vysvětleno, že divadelní lektor nemá suplovat práci učitelů ani školsky zplošťovat práci umělců, nýbrž pomáhat jejich vzájemné komunikaci a porozumění. Anna Hrnečková poukázala na to, že někteří žáci jsou na návštěvu divadla svými učiteli připravování pouze tak, že jim je řečeno, aby se vhodně oblékli a chovali se během představení slušně. Na druhou stranu však s potěšením podotkla, že roste počet učitelů, kteří se přípravě žáků na umělecký zážitek věnují. Buď si aktivity připraví sami, nebo využijí metodické listy z divadel. Nabízí je např. domovské divadlo Anny Hrnečkové DRAK; Divadlo Lampion je aktuálně chystá a za sebe mohou doporučit také vinohradské divadlo D21. Pokud žáky na divadelní zážitek vhodně nepřipravíme nebo jim ho po představení neumožníme “zpracovat”, může se pro ně školní návštěva divadla stát odrazující, nikoliv motivující. A pokud nemají rodinu, jež by je v této oblasti rozvíjela, dveře k umění pro ně mohou zůstat navždy zavřeny. Úloha školy v budování vztahu k divadlu je zcela zásadní a neměla by být podceňována.

O poslední příspěvek se postarala Mgr. Michaela Štáfková, MBA. Psychoterapeutka, lektorka, koučka, členka výzkumné sekce Skálova Institutu pohovořila o emocionálně složitém období, kterým si žáci na druhém stupni procházejí. Prostřednictvím uměleckých zážitků mohou lépe poznávat sami sebe i své okolí. K prospěšným aktivitám patří dramatické kroužky, jež žákům v bezpečném prostředí umožní opustit komfortní zónu a přebrat zodpovědnost sami za sebe.

Během všech příspěvků měli účastníci sympozia prostor pro dotazy a zároveň byly vítány jejich podněty pro budoucí činnost Divadla Lampion. Před publikem promluvily dvě vyučující, které sdílely své dosavadní zkušenosti se školními návštěvami (nejen) Divadla Lampion.

Do diskuse jsem se zapojila i já: Z mého pohledu by takto pojaté sympozium bylo velmi přínosné pro studenty pedagogických fakult. Jsem přesvědčena, že teoretický vyučovací předmět se zaměřením na divadlo ve vzdělávání nemůže budoucí učitele do praxe vybavit tak dobře jako praktická zkušenost. Kromě zhlédnutí představení i s reakcemi dětského publika je nenahraditelná také možnost diskuse s divadelníky a účast ve workshopech reflektujících divadelní zážitek. Aktivity, které si studenti učitelství sami vyzkouší, naleznou v budoucnu své místo v jejich hodinách. Propojení divadel a pedagogických fakult považuji za důležitý krok k tomu, aby bylo divadlo využíváno jak k duševnímu rozvoji žáků a posilování jejich kulturní kompetence, tak k jejich vzdělávání. 

Závěr sympozia patřil reflexi celého programu a plánům do budoucna. Nikomu nevadilo, že se končilo později, než bylo plánováno. Myslím si, že jsem nebyla jediná, kdo odcházel s tím, že by si do diáře rád zapsal datum dalšího ročníku.   

Pavlína Vočková,

absolventka divadelní vědy na FF UK, učitelka, doktorandka KČJL UPOL