Už ty citované první verše ukazují, že Aenéis je — řeknu to teď schválně trochu provokativně — vlastně národovecká literatura. Vnímáte ji jako živé literární dílo, nebo spíš jako položku literární historie? Pokud jste s ní strávil takovou dobu, vytvořil jste si k ní nějaký osobní vztah?
Jasně, nacionalismus, imperialismus, fašounství, patolízalství vůči Augustovi — všech těchto nálepek se Vergiliovi dostalo ve 20. století. Ještě bychom mohli doplnit, že je to jen fanfikce na Homéra…
Pokud se do eposu začtete, zjistíte, že je tam toho relativně málo, respektive že je tam mnoho dalšího: skvělá výstavba příběhu i charakterů, vizualita a dramatičnost popisů… Ale hlavně: hlas vypravěče je překvapivě nepředpojatý, často zpochybňuje ideologické diskursy a zdůrazňuje lidskost. Ve druhé polovině dvacátého století se dokonce objevily literárněkritické eseje, které Aenéidu čtou jako kritiku Augustovy propagandy; popis Aenóva štítu je brán jako parodie na oficiální umění, Aenéás je interpretován jako melancholický hrdina, žádný heroický Praotec Říman — můžu tu odkázat jen na svoji předmluvu v knize. Nevím, jestli je tahle pesimistická interpretce správná, ale přistoupíte-li k četbě s povědomím o ní, bude o to zajímavější.
