01 duben, po celanovi
z rostlin především člověk, se
rozkřiklo listí. ve mně, žižkovském činžáku
mord, polovičatý úspěch světa
– na smrt je pozdě, v barvě
mužského semene. po nocích, když vrací
se potlučená
přestříkneš ji sám, srdce ženy
je bronz: kolektivní podzim. ze zvonů plíce
tango tmy zúročené v loučích
02 na schodech, po celanovi
pes s otvory, nesdílí hovornost
kosti, statistiku losa samovar opeřenec
ještě pilnější ocas ze slitin
čirý sad, chlad vypouštěného oka
nedovolí nám za námi: ozvěny zřetelnosti
zvěrstva nadšení pod suknicemi
žárovka mlhy tabulkou hluchoněmých
nevidět neslyšet neprohrát neumírat
– keltsky, na pálavě šílenství
Více viz zde.
O autorovi viz zde.
Od 6. ledna 2017 Jan Novák už další texty bohužel nenapíše. Jeho tvorbu připomíná i nová Dobrá adresa: http://www.dobraadresa.cz/2017/DA02_17.pdf