Profesor Oldřich Uličný zaslal Asociaci středoškolských češtinářů text, v němž se vyjadřuje k některým aspektům diskusí o českém pravopisu. S jeho výslovným souhlasem jej zde přetiskujeme a těšíme se na diskusi:
Vážení přátelé,
dovolte mi jako sympatizantovi Asociace češtinářů, abych se vyjádřil k jednomu problému.
Jde o tento text dr. Pavla Štěpána z Ústavu pro jazyk český AV ČR k problematice psaní velkých písmen, který ilustruje bídu pozice české jazykovědy ve veřejném životě: „Pokud ulice nebyla oficiálně přejmenována, to znamená, že původní malé písmeno po předložce nebylo změněno na velké, platí původní znění názvu ulice (tedy v Praze např. K pekárně), které by mělo být v úředním styku závazné. Situace je bohužel taková, že např. pražský magistrát (situaci v jiných městech a obcích neznám) v tomto bodě Pravidla českého pravopisu nerespektuje a trvá na tom, že závazné jsou podoby K pekárně, Na odbočce, Pod sídlištěm apod. Na tomto pravopisu magistrát trvá nejen u ulic pojmenovaných před rokem 1993, ale zavádí jej i u zcela nově pojmenovaných ulic. Jednoznačná odpověď na otázku, jak „správně“ psát pražské předložkové názvy ulic, tak neexistuje. Stanovisko státních orgánů (a to především Ministerstva vnitra ČR) nelze ignorovat.“
Hle, výsledek liberalistického přístupu české jazykovědy k užívání jazyka na veřejnosti: „povýšení“ Pravidel českého pravopisu na „Doporučidla“! Výsledkem je, že Pravidla jsou závazná jen v resortu ministerstva školství, ostatní resorty se mohou řídit vlastními nápady a přístupy. Přitom již v r. 1993 mohli autoři Pravidel počítat s odporem proti svým nedomyšleným, nedotaženým a nepraktickým změnám v pravopisné i morfologické kodifikaci (opravdu šlo o kodifikaci? navíc nikdy nevyšel slibovaný přehled provedených změn jako případný přídavek k pravidlům či k Pravidlům, který každý slušný úpravce vydává, viz poslední úpravu německou). Lze jen konstatovat, že ve zdánlivě jediné oblasti, ve které se jazykovědec může projevit jako člověk užitečný společnosti , tj. v oblasti kodifikace pravopisné, jsme dospěli k situaci podřezávání větve k sezení a k politováníhodnému chaosu. Kdo pracoval v aplikovaných oblastech redakčních, editorských nebo poradenských, ten ví, že veřejnost chce slyšet a číst jasná řešení bez dublet a – bohužel – i bez přemýšlení o různých možnostech řešení. Nedivme se tomu, lidé mají jiné starosti než přemýšlet o sémantických či formálních finesách zápisu čehokoliv způsobem sice sofistikovaným, avšak zdlouhavým a namáhavým! A nedivme se pak ani, že nad rozumnou úpravou psaní velkých písmen po předložce (byť vzápětí kodifikátorem zpochybněnou, ale tomu se nelze u liberálů bez smyslu pro službu veřejnosti divit) pak vítězí sebevědomí, neschopnost nebo prostě lenost byrokrata, který si už o těch popletených jazykářích udělal svůj úsudek a vcelku správně pochopil, že jeho úřad je věčný, kdežto jazykovědci tvrdící pokaždé něco jiného jsou prostě pominutelní. Jen mi tak napadá,
proč nebyly příslušné magistráty k přejmenování názvů ulic vyzvány už před dvaceti lety, aby autoři Pravidel měli něco pro svou obhajobu, či dokonce alibi.
Oldřich Uličný, emeritus UK v Praze a UP v Olomouci, ordinarius TU v
Liberci
Popsaný stav je mj. důsledkem přístupu některých stoupenců korpusové lingvistiky, podle nichž spisovaná čeština málem ani neexistuje; důležitější je úzus. Zajímavá diskuse na dané téma proběhla na webu Hospodářských novin HNfuture:
http://tech.ihned.cz/hnfuture/c1-59706130-cestina-je-zivel-doprejme-ji-volnost
http://tech.ihned.cz/hnfuture/c1-59791810-na-obranu-spisovne-cestiny
http://tech.ihned.cz/hnfuture/c1-59831750-nechme-spisovnou-cestinu-na-pokoji
http://tech.ihned.cz/hnfuture/c1-59840020-vetru-a-desti-nikdo-poroucet-nechce