Dotaz:

Jsem studentkou PfUK, která už odevzdala svou diplomovou práci. Můj oponent mi v mé práci vytkl jistou gramatickou věc.

Ve své práci jsem napsala: „Hromadění podstatných jmen slovesných slouží ke zhušťování textu. Použití přídavného jména nebo slovesa namísto podstatného jména sice prodlouží větu, ale věta nakonec bude znít sympatičtěji. Např.: Ohrožení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů je stěžejním momentem v posuzování závažnosti protiprávního jednání… Lépe: Ohrožení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů je stěžejním momentem, kdy je nutné posoudit závažnost protiprávního jednání…„
Oponent mi vytkl toto: „Autorka opravuje předchozí stylistický chybný text takto: Ohrožení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů je stěžejním momentem, kdy je nutné posoudit závažnost protiprávního jednání… Podřadicí spojka kdy je zde použita nevhodně, neboť se jedná o příslovce času (obdobně se se stejnou frekvencí používá nesprávně spojka když). Správně by formulace měla znít např. takto: Ohrožení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů je stěžejním momentem, který je klíčový pro posouzení závažnosti protiprávního jednání…“

Zajímalo by mě proto, zda můj příklad opravy je zcela špatný nebo pouze není tak vhodný jako oponentův příklad. Či naopak mám pravdu já a ne on.

Děkuji mockrát za Vaši radu!
S pozdravem slečna T. H. Ch.

Odpověď ASČ:

Začněme tím, že daná výpověď je vytržena z kontextu, což naši odpověď znesnadňuje.
Dále není jisté, zda tazatelka má pravdu ve svém tvrzení Použití přídavného jména nebo slovesa namísto podstatného jména sice prodlouží větu, ale věta nakonec bude znít sympatičtěji, a to konkrétně v předpokladu, že přídavné jméno či sloveso prodlouží větu. Pokud jde o sloveso (tazatelka má jistě na mysli sloveso v určitém tvaru, tedy přísudek – viz i její příklad), nedojde k prodloužení věty, nýbrž ke vzniku souvětí místo původní věty jednoduché, a to není totéž. Pokud jde o přídavné jméno, netušíme, co má přesně na mysli – nevidíme totiž, jak by vůbec bylo možné standardně nahrazovat podstatné jméno slovesné jménem přídavným, a pokud občas přec, pak se tím neprodlouží věta! Zkusme např. nahradit ve větě z diplomové práce Hromadění podstatných jmen slovesných slouží ke zhušťování textu podstatné jméno slovesné přídavným jménem: vznikne formulace Nahromaděná podstatná jména slovesná slouží ke zhušťování textu, jež rozhodně větu výchozí neprodloužila. (Vzájemně nahraditelné je ovšem zpřídavnělé příčestí a slovesný přísudek – srov.: Lodě vplouvající do přístavu ↔ Lodě, které vplouvají do přístavu.)

Dále:  Tazatelčina úprava výchozí věty skutečně není syntakticky úplně čistá. Ona totiž není čistá ani ta věta výchozí, avšak nikoli proto, že by byla přetížená: slovo moment se sem nehodí, sugeruje časovou souvislost tam, kde jde o souvislost důvodovou. Inkriminovaná věta Ohrožení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů je stěžejním momentem v posuzování závažnosti protiprávního jednání má správně česky znít např. takto: Ohrožení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů je stěžejním hlediskem při posuzování závažnosti protiprávního jednání… Nebo ještě lépe souvětím: Skutečnost, že došlo k ohrožení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů, je stěžejním hlediskem při posuzování závažnosti protiprávního jednání…

Pak je ovšem těžké posuzovat stylizační zákrok, který akcentuje právě časovou souvislost užitím spojky kdy.
Navíc ve stylu odborném nebo administrativním, kam se uvedený příklad evidentně hlásí, není – opakujeme – zkoumaná věta nepřijatelně přetížená, a úpravu zacílenou na rozvolnění tudíž vlastně nepotřebuje.

Po našem soudu však ani výtka oponenta nepostrádá jisté nedostatky, jakkoli správně vycítil, že tazatelčin návrh „nesedí“. Cituje-li slečna T. H. Ch. oponenta opravdu přesně (!), pak ten se dopouští dosti elementární terminologické chyby, když hovoří o slovu kdy zároveň jako o „spojce“ a zároveň jako o „příslovci času“: kdy má slovnědruhovou platnost nikoli spojky, nýbrž jen příslovce času. Oponent měl užít termín spojovací výraz, jenž pokrývá slova i slovní spojení jak plnovýznamová (autosémantická), tak neplnovýznamová (synsémantická). Navíc ani jím navržené nahrazení spojovacího výrazu kdy spojovacím výrazem (vztažným zájmenem) který není vhodné, protože vedlejší věta přívlastková, jež takto vznikne, tu nedává smysl. Konečně oponentem navrhovaná úprava přináší nefunkční (nerétorický) pleonasmus stěžejním momentem, který je klíčový.

Uveďme korektní příklady jevu, který má autorka diplomové práce na mysli, totiž nadměrné větné kondenzace v důsledku přebujelého jmenného vyjadřování; dodejme i vhodnou (avšak nikoli jedinou možnou) úpravu:
1. Po nařízení provedení dokazování byl obviněný předveden na místo činu za účelem rekonstrukce. Úprava: Po nařízení, aby bylo provedeno dokazování, byl obviněný předveden na místo činu za účelem rekonstrukce.
2. Ministr kultury odmítl variantu převedení části prostředků fondu ministerstva na financování tohoto projektu. Úprava: Ministr kultury odmítl variantu, jež nabízela (nabízí) / umožňovala (umožňuje) převést část prostředků fondu ministerstva na financování tohoto projektu.
3. Po několika dalších kolech jednání Městský úřad nakonec nařídil zrušení povolení konání happeningu. Úprava: Po několika dalších kolech jednání Městský úřad nakonec nařídil, aby bylo zrušeno povolení ke konání happeningu. Nebo ještě jednodušeji: Po několika dalších kolech jednání Městský úřad nakonec povolení ke konání happeningu zrušil.

Závěr:
Tazatelka se snažila opravit stylizační „nedostatek“, jenž v daném případě ve skutečnosti nedostatkem není. Podle našeho názoru však její pochybení není fatální a samo o sobě by nemělo vést k odmítnutí diplomové práce.

Jiří Kostečka, Josef Zemek, Vladimír Stanzel