Čtvrté číslo letošního ročníku (celkově ročník 96) se věnuje hojně dialektologii, též historické mluvnici a dalším, tematicky rozrůzněným oblastem; jazyková poradna přináší obligátní dva dotazy (viz níže).
V podrobnějších informacích (ad…) se v těchto článcích vždy zaměřujeme na ty příspěvky, jež mají bližší vztah ke středoškolské výuce českého jazyka a literatury. V tomto čísle je jich ještě méně než obvykle (to je konstatování, nikoli výtka: Naše řeč je primárně určena jiné cílové kategorii než středoškolským češtinářům).
Články
Jarmila Bachmannová: Jak napsat nářeční slovník? Několik poznámek k metodě diferenčního pojetí.
Pavel Kosek: Ale však – však ale v dějinách češtiny
Robert Adam: Autorské textové změny a jazyková kultura: povídky K. V. Raise
Posudky a zprávy
Ludmila Uhlířová: Nové brněnské epistolarium
Hana Konečná:Vysokoškolská příručka o slovenských nářečích
Michal Křístek: Významné životní jubileum prof. Milana Jelínka
Drobnosti
Věra Dvořáčková: Invakuace v Čechách
Pavel Štěpán: Luhský potok, Blukský mlýn, Mnichská ulice
Zuzana Hlubinkovká: Jména nedospělých dětí v českých dialektech
Z dopisů jazykové poradně
1. Jaká je přesná podoba příjmení známých malířů bratrů: Úprka, nebo Uprka?
2. Jak hodnotit spojení jako hrozně se mi to líbí, jsi strašně hodnej?
Podrobněji ad:
Robert Adam: Autorské textové změny a jazyková kultura: povídky K. V. Raise
Zajímavá studie, v níž doc. Adam sleduje způsoby, jakými zakročoval Rais do vlastních textů pro potřeby dalších vydání. Konkrétně autor článku sleduje tři Raisovy povídky z let 1884-1890: Z vlasařských pamětí, Sekáči a Ta srdce!.
I středoškolského učitele musí zaujmout Adamem citovaná východiska textologické teorie, která rozlišuje autorské zákroky tvůrčí, motivované umělecky, a změny motivované mimoumělecky.
Autor studie stanovil pět druhů (Raisem učiněných) změn podle jejich formy: elizi, adici, metatezi, resegmaentaci, substituci. Význam termínů jasně vyplývá z následujících výkladů.
Čtenáři této rubriky již vědí, jak jsem „vysazený“ na nadužívání až zneužívání odborné terminologie tam, kde to není nezbytně nutné. Rád konstatuji, že v tomto článku lze i v tomto ohledu autorovy vývody dobře sledovat, že není terminologicky přetížený, a celým svým smyslem i stylem rozšiřuje obzory (nejen) středoškolských češtinářů.
Michal Křístek: Významné životní jubileum prof. Milana Jelínka
Krásných devadeáti let se dožil v červnu tohoto roku vynikající bohemista prof. Milan Jelínek. Malý medailon rekapituluje jeho profesní dráhu. Sluší se připomenout, že prof. Jelínek byl kvůli svým postojům z r. 1968 propuštěn z brněnské filozofické fakulty a bylo mu zakázáno publikovat.
Jubilant se zejména intenzivně věnoval stylistice; např. je autorem příslušných pasáží v Příruční mluvnici češtiny (1995) a v Encyklopedickém slovníku češtiny (2002).
Poradna:
1. Po zjevně dosti úmorné rešerši (bez ironie!) dospěli autoři odpovědi k názoru, že nelze rozhodnout, zda malíři Joža a Franta U/Úprkovi se mají psát s dlouhým či krátkým Ú/U. Odpovědna doporučuje psát u obou bratrů U krátké. Mohu-li přispět drobnou poznámkou: můj brněnský dědeček, který se dlouhé roky přátelil s Jožou, vždycky ve vzpomínkách vyslovoval jeho příjmení s dlouhým [u:]. Ovšem kde to vzal, na to jsem se ho neptal, netuše, že by to mohlo být důležité…
2. Odpověď na spojení typu je hrozně hezkej, mám ji strašně rád je logická a předvídatelná: jazyk si zde hraje, jazyk není vždy logický jev /je-li vůbec kdy, JK/; podobné obraty zesilují emocionální účinek vyjádření a jsou plně funkční.
Jiří Kostečka
