Dotaz:

Dobrý den,
prosím o radu. Jakým větným členem by byl výraz proč například ve větě Není známo, proč se oslava nekonala.
S pozdravem
paní K. B.

Odpověď ASČ:

Odpověď na tuto otázku vůbec není jednoduchá. Konzultoval jsem ji podle dohody o vzájemné spolupráci s ÚJČ, protože odborná literatura – až na Šmilauerovu Novočeskou syntax – příliš jasná řešení nedává. (Navíc i Šmilauer uvádí toto slovo jen ve výčtu příslovečných určení příčiny, nikoli v nějakém příkladovém souvětí.)

Zkusme analogický dotaz na větněčlenskou platnost výrazu kam ve vedlejší větě souvětí jako Není známo, kam odcestovali. –  Ano, bohemista intuitivně určí v uvedených větách proč jako příslovečné určení příčiny a kam jako příslovečné určení místa; je tu však jistý problém: ani na jedno z těchto slov se nelze rozumně zeptat. Dokonce ani v jednoduché tázací větě: na proč ve větě Proč se oslava nekonala? se nemůžeme ptát „z jaké příčiny se oslava nekonala?“, neboť odpověď na ni není kýžené proč!
(Přitom autosémantická /plnovýznamová/ slova ve větě nějakou větněčlenskou platnost mít musejí, pokud nejde o oslovení nebo nějaký pokleslý útvar.)

Řešením by snad mohla být dvojí substituce typu Nevím, kam to dal → Nevím, na jaké místo to dal → Dal to na nějaké místo; otázka Kam to dal? by v posledním případě dávala smysl a tady už by šlo skutečně o příslovečné určení místa. U našeho proč by byl postup zcela analogický: Oslava se kvůli něčemu nekonala. → Proč se oslava nekonala? – příslovečné určení příčiny. To ovšem nejsou úplně stejné konstrukce jako ta výchozí.

Odborníci z ÚJČ soudí, že se jedná skutečně o příslovečné určení příčiny. Nicméně zbývá vysvětlit, proč se na něj nelze zeptat bez složitých, a kdoví zda zcela korektních substitucí. To sice u některých příslovečnýchurčení taky dost dobře nejde, nechceme-li se uchýlit k všeobjímající otázce „za jakých okolností?“ (jako ve větě Pracoval při špatném osvětlení), ale u proč jde principiálně o něco jiného. Na všechna „normální“ příslovečná určení příčiny se přece zeptat umíme – právě pomocí „proč?, z jakého důvodu?“ – a odpověď dává smysl (srov.: Rozklepal se strachy; Kvůli dešti nejeli na výlet.) A v obou těchto případech lze taky substituovat skutečná příslovečná určení příčiny vedlejší větou příslovečnou příčinnou: Rozklepal se, protože měl strach; Nejeli na výlet, protože přišel/nastal déšť.

Klasická (závislostní) syntax, jež dominuje ve výuce na ZŠ a SŠ, je založena na intuitivním shlukování slov do skladebních dvojic nebo skladebních skupin; racionálním verifikačním kritériem určení druhu větného členu u skladební dvojice je následně právě možnost zeptat se řídícím větným členem na závislý větný člen tak, aby odpověď dávala smysl.
Jak to, že v dotazovaném případě u proč (i kam) odpověď smysl nedává?

Prosím specialsty-syntaktiky o vysvětlení, event. radu, jak postupovat při výkladu takového jevu ve výuce na základních a středních školách.

Jiří Kostečka