Dotaz:

Vážení,
prosím o radu, zda slovní spojení hlava rodiny (Je to hlava rodiny) a chytrá hlava (Má chytrou hlavu) lze charakterizovat jako rčení. Děkuji.
Paní V. P.

Odpověď ASČ:

Rčení je relativně ustálené slovní spojení, které vystihuje nějakou typickou situaci a přiléhavě ji komentuje. Samo o sobě může mít nevětný charakter, v kontextu promluvy se však zapojuje do větné stavby. Často je obrazné, v řadě případů čerpá z bible či z antické tradice.
Od přísloví, jež taktéž zobecňuje životní situace, se rčení liší tím, že postrádá zjevné morální naučení (srov. přísloví Bez práce nejsou koláče; Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; Pýcha předchází pád; Komu se nelení, tomu se zelení).
Mezi rčením a příslovím vede ovšem často jen velmi neostrá hranice: Všude dobře, doma nejlíp – jde o rčení, nebo o přísloví? Morální rozměr tu jistě je, na druhou stranu přísloví bývají větná, se slovesem v určitém tvaru…

Příklady jasných rčení:
Má(š) máslo na hlavě. Má pod čepicí. Jde s kanonem na zajíce. V rodině je pátým kolem u vozu. Postavili dům z písku. Tohle mu je trnem v oku. Byl to kolos na hliněných nohou. Prožívá Tantalova muka. To je jeho Achilova pata. Konec dobrý, všechno dobré. Vylámeš si na tom zuby. Zase si vjeli do vlasů. Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.

Rovněž určení toho, co už je rčení a co ještě „jen“ dílčí metafora, je dosti obtížné. V jazyce opravdu nelze vždy zkoumaný jev přesně definovat – to není alibismus, ale fakt.

Závěr:

Můj názor je, že v obou Vámi uváděných případech se nejedná o vystižení typické situace, nýbrž prostě o obrazné vyjádření v situaci konkrétní.
Čili: rčení to nejsou.

Jiří Kostečka