HOST 9/14
„Jak knihy dozrávají v rukou knižních redaktorů a jakých podob práce těchto neviditelných ne-autorů nabývala v dobách dnes již minulých“, tedy s jakýmsi úvodem do redakční praxe seznamuje čtenáře téma listopadového HOSTa s čapkovským názvem Jak se dělá kniha. Entrée mu vytvořila Hana Řehulková svým rozhovorem se Zdenou Salivarovou o redakční práci v nejznámějším exilovém nakladatelství ´68 Publishers, ale také o rodinných peripetiích, tzv. Cibulkově seznamu a Řádu bílého lva. Své dalším interview pak vedla s Václavem Kadlecem o vydávání Sebraných spisů Bohumila Hrabala, jejichž editorem v nakladatelství Pražská imaginace Kadlec byl. Připojena je i Kadlecova studie o rekonstrukci jedné Hrabalovy básně věnované Blance Krauseové, do níž byl v roce 1949 zamilován. Je precizní ukázkou editorské práce s textem, ale i dokladem téměř detektivního pátrání po původu a okolnostech vzniku textu, který čekal na své objevení přes šedesát let. Vladimír Pistorius ve svých Dvou poznámkách a redakcích reflektuje proměnu práce knižního redaktora, uvádí čtenáře do běžné redaktorské praxe a seznamuje jej i s jejím historickým vývojem a specifiky plynoucími z kulturního prostředí. Jak vypadala redaktorská práce v nakladatelství Mladá fronta v době předlistopadové, zjišťovali Martin Stöhr a Hana Řehulková při rozpravě s Irenou Zítkovou, jež stála u zrodu prvních knih Arnošta Lustiga, Bohumila Hrabala, Vladimíra Párala a mnoha dalších. Téma oživuje pět „dvojhlasů“ autora a editora, kteří popisují (vždy ze svého úhlu pohledu) spolupráci na společné knize. Šestý editor, básník Petr Hruška (první „redaktor“ všech textů Jana Balabána), o „sparingpartnera“ již bohužel přišel, a v jeho případě tak jde již jen o monolog. Posledním příspěvkem je poznámka Jana Šulce, v současnosti jednoho z nejrespektovanějších editorů, o leckdy zásadním podílu, jenž na výsledném tvaru knihy editor má.
Ondřej Nezbeda (známý spíše z týdeníku Respekt) hovořil o vzpomínkách na Osvětim a životě v Kibucu s historikem Otto Dov Kulkou, autorem knihy Krajiny Metropole smrti, v níž píše o svém osvětimském dětství. Pavel Janoušek pod názvem Vnímám určitý rozdíl… publikoval svou „úplně primitivní konfesi“, v níž polemicky reaguje na část interview s Janem Němcem (HOST č. 7) týkající se levicovosti současné mladé generace a přemýšlí o rozdílech mezi svou a Němcovou generací. Doušku připojil i Jan Němec. Zhodnotit vývoj a zákoutí české poezie prvního desetiletí 21. století se snaží ve své esejistické studii Dekáda nespokojenosti básník a literární historik Petr Hruška. O tom, co chystá i nechystá, píše básník Ondřej Hanus v rubrice Na čem pracuji, Jan Šulc popisuje zázračného genia letní akce Ars poetica, organizované Františkem Burdou, jíž se letos jako host poprvé zúčastnil. Brněnský bohemista Pavel Sytař ve stati Text je třeba chránit! ukazuje potřebu existence sebraných spisů a odkrývá problémy s jejich vydáváním. O „ideálních mírách knihy“, Frankfurtském knižním veletrhu a nástrahách prezentace českých knih v zahraničí rozprávěl Jan Němec s literární agentkou Danou Blatnou.
Předčasně zesnulému hybateli olomouckého literárního života Václavu Burianovi vzdávají hold Tomáš Tichák a Jiří Trávníček. Předka Churchillova, alžbětinského státníka a básníka „křehkého zdraví“, sira Philipa Sidneye připomíná v kalendáriu Libor Vykoupil. Hana Kraflová zveřejnila dokument z pozůstalosti Adolfa Kroupy, překladatele, výtvarného teoretika a editora, který v nelehkých letech 1954–1971 řediteloval brněnskému Domu umění a učinil z něj svého druhu legendu. Překladatelka a editorka Sylva Ficová dává nahlédnout do životních osudů i díla americké básnířky a představitelky moderní konfesní poezie Anne Sextonové, u nás zatím spíše zastíněné známější Sylvií Plathovou. Zajímavostí v textu nezmíněnou je, že tragický životní osud i intenzita básnického díla inspirovaly britského hudebníka Petera Gabriela ke vzniku dnes již legendární písně Mercy street, pojmenované podle básnířčiny dvouaktovky.
VladimírStanzel
