Dotaz:
Vážení kolegové, v testu pro sedmou třídu od jisté vzdělávací agentury jsem nalezl následující úlohu:
Která z následujících vět je větou dvoučlennou?
A) Jak milé, krásné a útulné!
B) To se ti ale opravdu nepovedlo!
C) Bylo už pozdě cokoliv udělat.
D) V tvém pokoji není nikdy moc uklizeno.
Z dikce zadání je patrné, že by úloha měla mít pouze jedno řešení. Variantu A) i D) můžeme, myslím, vyloučit, zbývá B) a C). V „céčku“ jsem odhalil základní skladební dvojici udělat (podmět) bylo pozdě (přísudek jmenný se sponou). Zdálo by se tedy, že řešení je jasné. Ale věta v možnosti B mi nějak nedává pokoj.
Po prostudování základních příruček (Česká mluvnice od Havránka a Jedličky, Skladba Grepl-Karlík, Příruční mluvnice) zjišťuji, že v jednočlenných větách (resp. bezpodmětných) typu To bolí, To leje atd. má to slovnědruhovou platnost částice, a tedy o podmět se nejedná. Budiž. Potom také ovšem existuje tzv. neurčitý podmět (V hodinách to hrklo.), přičemž dvojice Grepl-Karlík dokládá, že může dojít k posunu z bezpodmětné věty (jednočlenné) na podmětnou (dvoučlennou) – „V hodinách hrklo“ na „v hodinách to hrklo“. V těchto dvoučlenných větách je podmět zastřený, naznačený. Zdá se mi, že by to mohl být tento případ.
Další možností, která mě napadá, je kontext. Co kdybychom měli věty: „Chtěl ses zítra učit. To se ti ale opravdu nepovedlo!“ Zde je druhá věta dle mého dvoučlenná (To se nepovedlo jako základní skladební dvojice).
Mám dojem, že tato úloha má dvě řešení. Nebo je minimálně hodně problematická. Budu vděčný za výpomoc s tímto rébusem. Je možné, že jsem pod vlivem své teorie něco přehlédl.
Pan J. Š.
Odpověď ASČ:
Již dlouho jsem neměl v naší poradně tak snadnou práci jako s tímto dotazem. Jeho autor, dosti pravděpodobně bohemista či šířeji lingvista, jej nejen precizně zformuloval, ale i sám brilantně zodpověděl, a to za pomoci relevantních odkazů na relevantní odborné příručky.
Dovolím si jen upřesnit, že typ V hodinách to hrklo není patrně plně analogický s typem To se ti ale opravdu nepovedlo! z inkriminované úlohy. Ledaže by v prvním případě předcházelo v textu něco jako táhlo, závaží, které by hrklo; pak by zájmeno to bylo podmětem. Ve větách jako To se ti povedlo, To nemá žádnou váhu, To je lež apod. je ale slovo to jasně nikoli částicí, nýbrž ukazovacím zájmenem zastupujícím nějaké podstatné jméno či spojení je obsahující (např. dílo, tvoje vyjádření) apod. Samozřejmě může též odkazovat na nějaký předchozí skutek (někdo řekne nesmysl, mluvčí reaguje ironicky To se ti povedlo!), ale i pak je tu zájmeno to podmět: lze ho totiž subsituovat vedlejší větou podmětnou (Co jsi provedl, se ti opravdu povedlo!, Co říkáš, je lež.).
Není asi důležité, o kterou vzdělávací agenturu šlo, ale dotaz ukazuje na širší problematiku než jen na jednočlenné a dvoučlenné věty, proto ho sem zařazujeme. Z vlastní dlouholeté testovací praxe dobře vím, že chybu v úloze lze udělat (či – hovořím-li o oponentovi/recenzentovi testu – ponechat) i při sebepoctivější autocenzuře či analýze. Někdy je na vině tzv. profesní slepota (to se stalo nedávno u jedné zatrachtilé shody přísudku s podmětem v maturitním testu); jindy fakt, že oponent hlídá jednostranně určitou stránku testové úlohy a neuvidí chybu v jiné (v jednom recenzovaném jazykovém testu se kdysi objevil levobřežní Vyšehrad).
V tomto případě ale soudím, že jde o nedopatření, které plyne z neznalosti snytaktické teorie, možná i z nedbalosti jak autora, tak oponenta. Navíc soudím, že daná úloha svou obtížností přesahuje rozumné syntaktické nároky na sedmáky.
Jiří Kostečka
V tom je možná zakopaný pes – není problém „napumpovat“ do učebnici cokoliv, ale potom učiteli poraď si… Ze svých gymnaziálních studií si vzpomínám na PUM, PUČ, PUZ a PU-míry. A tak nějak to stačilo. Vše ostatní až na vysoké škole. Tento případ je navíc specifický tím infinitivem, který věc komplikuje. Pro sedmáky nesmysl.
Jsem překvapen a poučen. Je to skutečně tak, viz Českou mluvnici, paragraf 198, bod 3, písmeno b. Mám dojem, že příslovečné určení zřetele neberou ani středoškoláci – ve smyslu že by ho sami poznali.
Plně souhlasím s uvedenou analýzou vět s výrazem „to“ a s názorem, že je citovaná úloha pro žáky sedmé třídy příliš těžká. Jinak však hodnotím větu c). Na výraz „udělat“ se nelze zeptat podmětovou otázkou „kdo, co bylo pozdě?“ (tak by to šlo např. ve větě Ten pořad byl pozdě v noci), nýbrž „na co bylo pozdě?“. To ukazuje, že „udělat“ tu není podmětem, nýbrž příslovečným určením zřetele. Úloha tedy je jednoznačná, správná odpověď je b), ale není v silách sedmáků správně odpovědět: pokud vím, o příslovečném určení zřetele se na ZŠ neučí.
Při provádění změn na webu vypadla moje reakce. Pokusím se ji zrekonstruovat:
Děkujeme doc. R. Adamovi, že korigoval naši odpověď, od odborníka jeho renomé je tento zájem opravdu potěšující.
Uznávám, že pojetí příslovečného určení zřetele je tu vskutku logičtější, protože otázka „se zřetelem na co bylo již pozdě cokoliv udělat?“ je jazykově daleko náležitější než otázka „*/kdo/ co bylo už pozdě?“.
Jsem ale rád, že se s doc. Adamem shodneme na tom, že podobné úlohy do testu pro sedmáky nepatří.
Nedávno jsem se setkal s přípravným testem na jedno pražské gymnázium, kde místní češtináři s vážnou tváří nabízeli ve variantách odpovědí, že (jeden Nerudův) verš schématu ABCB je a) obkročný, b) střídavý, c) sdružený. O přerývaném asi nikdy neslyšeli, popř. uznávají za rým dvojice „nesu – drahé“, „má – plesá“ a „má – pláče“ Rodiče ten kurz svým dětem platí…
JK
Příslovečné určení zřetele se objevuje v učebnici z produkce SPN – pedagogického nakladatelství (Český jazyk 7, E. Hošnová a kolektiv, 2008).
Jinak samozřejmě souhlasím s konstatováním, že úloha svou obtížností nerespektuje věk žáků.