Jste zlatíčko aneb Kterak odchytit Daňka

Zdvořilost v soudobé studentské mailové korespondenci

Martina Šmejkalová – Ladislav Janovec

Bezprostředním impulsem k sepsání tohoto článku byla reakce jedné studentky, jíž vyučující oznámil, že vyřešil její studijní problém: Dobrý den, moc Vám děkuju, vše v pořádku. Jste zlatíčko! Jelikož zdaleka nejde o případ ojedinělý, rozhodli jsme se otázku posunu zdvořilostních norem otevřít i na stránkách Českého jazyka a literatury. Všímat si budeme řečových jevů, které můžeme považovat za velmi frekventované v komunikaci student – vyučující na vysoké škole, respektive jazykové realizace zdvořilosti či nezdvořilost v e-mailové korespondenci dnešních vysokoškolských studentů.

Analyzovaný materiál je tvořen e-maily studentů českého jazyka (ať už studujících český jazyk jako obor, nebo v rámci kurzů českého jazyka na oboru učitelství prvního stupně ZŠ)¹ shromážděnými dlouhodobým sběrem v letech 2008–2011 vyučujícími katedry českého jazyka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Abychom omezili možnost případné identifikace produktorů e-mailů, nahrazujeme názvy předmětů, jména vyučujících, dny a dobu výuky v příkladech symboly. Texty e-mailů neupravujeme, materiál uvádíme včetně chyb, někdy jsme pasáže, jež nedemonstrují sledovaný materiál, zkracovali. Zkrácené pasáže naznačujeme třemi tečkami v závorkách, abychom je odlišili od interpunkčních znaků užitých studenty.

Za posledních dvacet let došlo k výrazné proměně společnosti a jejích hodnot směrem k demokratizaci až liberalizaci. Těchto proměn nezůstal pochopitelně ušetřen ani jazyk, protože musel reagovat na nové jevy v různých oblastech společenského života. Kromě rozvoje slovní zásoby a více či méně významných inovací v gramatice došlo rovněž k posílení vlivu nespisovných vrstev slovní zásoby a vzájemným průnikům lexikálních jednotek mezi různými komunikačními sférami, ale i celých řečových schémat mezi jednotlivými registry.

Mnoho lingvistů se již věnovalo problematice jazyka nových technologií, internetu, sms, e-mailů, chatu, diskusních fór, počítačových her apod. Většina z nich se shoduje na tom, že jazyk těchto technologií má velice blízko k mluvenosti. S. Čmejrková píše, že třebaže se e-mailová korespondence opírá o jazyk psaný, sami uživatelé e-mailu nejčastěji charakterizují e-mailové komunikáty jako mluvené.² E-maily, které patří především mezi texty stylu prostěsdělovacího, mladým uživatelům slouží v prvé řadě ke komunikaci s vrstevníky, kamarády, případně k neformální komunikaci s rodiči a příbuznými. Proto je pro ně charakteristická spontánnost a nepřipravenost, produktoři často odesílají e-maily, aniž by si po sobě přečetli, co vlastně napsali, s předpokladem, že jazykové nedostatky budou bez výjimky adresátem tolerovány; v mnohých případech je adresát ani nezaregistruje. Jde tedy o elektronickou komunikaci symetrickou, v níž mají produktor i adresát stejný či velice blízký sociální status, nedochází ke konfliktotvorným okamžikům potenciálně vyvolaným formou komunikátu.

Mladí uživatelé se však setkávají s nutností zaslat e-mail někomu jinému než sociálně rovnocennému komunikantovi, např. svému vyučujícímu, zaměstnavateli, řediteli školy, děkanovi fakulty apod. V tom okamžiku může dojít k situaci, na kterou zjevně absolventi základních a středních škol nejsou dosud patřičně připraveni³. Oficiální typ e-mailové korespondence by měl být připravený, promyšlený po stránce obsahové i formální, adresát by si měl uvědomit, že jde o komunikaci asymetrickou, text by měl tudíž nést znaky psaného textu, nikoliv textu charakterizovaného mluveností, a produktor by měl velkou pozornost udělit zejména výběru lexikálních prostředků.

Z našich dokladů je však patrné, že studenti si asymetričnost komunikace neuvědomují a vytvářejí e-maily zcela spontánní a neformální. Druhým extrémem je případ, kdy si je student asymetričnosti komunikace vědom, má i (mlhavou) představu o formálním vyjadřování, ovšem stylizaci e-mailu přežene a vytvoří knižně-archaický text působící silně afektovaně. Jen pro příklad, velmi často se v těchto mailech setkáváme s oslovením typu Vážená Paní docentko Šmejkalová!, tedy s pleonastickým spojením akademického titulu s občanským příjmením (poměrně četná jsou v oslovení i apelativa začínající velkým písmenem – v tom spatřujeme zajímavou reminiscenci na epistolární zvyklosti, které byly živé před více než sto lety).

My se ovšem věnujeme prvnímu případu, protože identifikace a odstranění nezdvořilých vyjádření považujeme pro žáka a jeho úspěch v komunikační praxi a v dalším životě za důležitější.

E-mail jako jistý druh korespondence by měl obsahovat oslovení. Charakteristické pro současný úzus je, že oslovení vážený/vážená + substantivum je už zřetelně na ústupu a namísto oslovení se užívá běžných pozdravů. I konkrétní označení vyučujícího by však mělo odpovídat konvenci v oslovování na vysokých školách, tj. akademickými tituly: dobrý den, pane doktore / paní docentko / paní profesorko. Přes neustálé upozorňování se tak ale většinou neděje, studenti užívají běžného oslovení pan/paní, v lepším případě ve spojení s vokativem příjmení, často ovšem i s nominativem: dobrý den, pane Janovec, chtěla bych… (V kontrastu k tomu je zajímavé, že mnoho studentů při komunikaci o spisovatelích, kde je běžný úzus tematizovat jméno pouze příjmením, případně prvním jménem a příjmením, se tomuto úzu brání, protože jej považují za nezdvořilý. Dokonce i u státnic tak často slýcháme věty jako pan Čapek napsal…, paní Světlá se narodila… apod.)

E-mailová korespondence žáků a studentů až na výjimky představuje prosby, žádosti a omluvy. Tomu by měl odpovídat i styl textů, protože i tady platí nepsané pravidlo, že potřebuji-li od někoho něco, měl bych se chovat adekvátně situaci. Maily bývají ovšem velice preskriptivní až direktivní:

Vážená paní doktorko.
Ve středu 7. 10. budu zaskakovat na recepci, proto se nedostavím na Váš seminář. Omluvte, prosím, mou nepřítomnost. Lehko se stane a budu chybět více než tuto hodinu. V takovém případě o sobě dám vědět písemně, zápisky si opatřím a využiji Vašich konzultačních hodin.

Epistolární zdvořilostní formule mizejí, jde se přímo k jádru věci:

Dobrý večer,
chtěla jsem se Vás zeptat, z jakého důvodu jste mi nezapsala do SISU splněný zápočet.
S pozdravem
XY, obor-Učitelství na 1. stupni ZŠ

Vedle oslovení pronikají do textu dopisu, resp. e-mailu velice výrazné prvky familiárnosti:

Dobrý den, nechce se mi Vás už moc otravovat, ale (…) Jen v krátkosti: můžu se po 6. stavit na sémantiku? Stihnu ty 3 pokusy, nebo už souborky pomalu rušíte, a mám je ještě vůbec (ty 3 pokusy), když to teď musím zrušit. Můžu se zúčastnit literární části (nemyslím esej, ale 19. stol) od 8.00? Děkuju, klidně mi odpovězte i v nadávkách…

Vážená paní doktorko, mám na Vás velkou prosbu. Bohužel se mi nepodařilo zapsat si předmět EF, dlouho jsem čekal na rozvrh z jiné fakulty, navíc se k tomu připsalo ještě mé lajdáctví, a tak se stalo, že Vám na poslední chvíli píšu tento zoufaly mail, aby toho nebylo málo ještě mimo Vaši pracovní dobu, a moc Vás v něm prosím, zda byste mě nezapsala na EF k panu Janovcovi (je to jediná paralelka, kterou můžu stihat, aby se mi nekryla s předměty na jiné fakultě).

Dobrý den, potřebuji zapsat do indexu zápočet od doktora Daňka, který mám v systému od loňského roku, ale nevím, kdy ho mohu odchytit. Pracuje na fakultě ještě?

Hezký večer, pane doktore, jmenuji se XY a jsem studentka na katedře češtiny. Chtěla jsem se zeptat, je nutné hrotit přihlášky k bakalářským pracím (tedy i témata) do 18. března? Musím do tohoto data odevzdat něco na katedru, nebo na studijní oddělení? Někdo říká to, někdo zas ono…

K následující ukázce je třeba předeslat, že studentka měla nejzazší termín pro odevzdání seminární práce v letním semestru dva roky před odesláním e-mailu:

Vážená paní doktorko MN, nelze mi zapsat předmět GH, kde mám u Vás splněnou prezenci, ale dlužím Vám seminární práci. Ráda bych Vás tímto požádala, zda bych Vám práci mohla odevzdat v průběhu měsíce a zda byste mě mohla zapsat do předmětu ručně.

Familiárnost proniká i do mailů, které jsou z hlediska formálního z větší části zdvořilé. Dobrý den,

chtěla bych Vám poděkovat za zapsání zápočtů z AB a CD do systému – pro zapsání zápočtu do indexu bych se zastavila ve Vašich konzultačních hodinách v září. Chtěla jsem se Vás ještě zeptat, jak vyřešíme zkoušku (zvýraznili autoři). Jsem z dobíhajícího magisterského programu a zkoušku jsem skládala už po EF, což už se v současnosti neděje a zkouška se skládá až po CD. Zda se mám i přesto dostavit na přezkoušení nebo zda to mám nějakým způsobem vyřešit s panem doktorem Janovcem. Děkuju a budu se těšit na odpověď.

Velmi častá vyčítavá vyjádření typu Včera jsem vás hledal na fakultě, ale vy jste tam nebyl nejsou v komunikaci žák – vyučující přípustné, pokud vyučující neměl konzultační hodiny, a tudíž se jeho nepřítomnost na pracovišti dala předpokládat. Podobný případ nastává v období letních prázdnin: Ještě před prázdninami jsem Vám nechávala na katedře (ve schránce) seminární práci z AB. (…) Dokonce jsem Vám psala i e-mail, lae je možné, že si užíváte zasloužené dovolené :o) (zvýraznili autoři) Bylo by možné, až se dostanete k e-mailu, mi odepsat, zda je vše v pořádku.

Nepatřičné jsou v oficiálních e-mailech hrubá slova a vulgarizmy, nelze je použít dokonce ani v případech, že je student nahradí tečkami či hvězdičkami. Příklad uvádíme z mailu, jenž měl ve svém předmětu heslo Prosby jako hrom.

Dobrý den, mám na Vás pár dost velkých proseb.

Potřebovala bych škrtnout AB, protože jsem si ji omylem zapsala (…) stačí mi podpis na formulář, jenž Vám dodám na konzultačkách, pak bych moc potřebovala vyzkoušet z CD, tento předmět je již jen na osobní konzultaci (…) já mám všechny zápočty i zkoušku z EF a jedině zk z CD mi chybí. Šlo by to v rámci konzultaček? Byla bych Vám nesmírně vděčná, poněvadž už tu zatrac…školu (zvýraznili autoři) chci dodělat. Vše okolo si zařídím dr. Janovcem, dodatečný zápis známek a tak. Toť vše… S díkem všech díků (…) XY

Na poněkud zaskočenou, přesto velice korektní reakci vyučujícího student reagoval slovy: Dobrý večer, jde v podstatě o to, že my do sisu nezapíší EF, pokud nemám CD… Ano a stylizace mých mailů bývá trochu na pěst…:) Každopádně děkuji.

V současné době dochází také k výraznému nárůstu užívání emotikonů. Je vidět, že mnoho studentů již nedokáže bez emotikonů psaný text vytvořit, protože se objevují i v seminárních pracích a setkali jsme se s nimi i ve výkladu odborného problému, který studenti zpracovávali při přijímacích zkouškách do navazujícího magisterského studia učitelství českého jazyka a literatury. Jejich nadužíváním student dává najevo, nejen že není schopen se výstižně vyjádřit verbálně, ale také že nedokáže posoudit vhodnost a nevhodnost jazykových prostředků.

Nadměrně se rovněž objevuje užívání uvozovek, a to nejen v textech e-mailů⁴. Studenti, kteří mají problémy s identifikací neformálních a formálních prostředků, často užívají uvozovky jako prostředku distancování se od nevhodného slova, ovšem kvůli své nejistotě často kladou do uvozovek slova zcela neutrální či pouze lehce příznaková.

Podstatné je, aby e-mail byl obsažný a z textu bylo patrné, co chce produktor sdělit. Nezřídka však naprosto není jasné, oč vlastně studentovi jde. To bývá způsobeno odbočkami od hlavního problému, nenáležitým formulováním problému, chaotickou organizací myšlenek, nepromyšlenou kompozicí, nemotivovanými syntaktickými odchylkami a dalšími nedostatky:

Zapomněla jsem Vás poprosit, zda kdyby nešel ani jedne z obou kódů uvedených u AB , ráda bych tento předmět absolvovala u MN. Prosím, dejte mi (ve volné chvilce) vědět, jak to dopadlo (tzn. jestli mám tedy čekat do 16.2. a zapsat si předměty sama). … (Následuje mail vyučujícího s žádostí o zpřesnění.) Jde o to, že vzhledem k tom, že jsem si nemohu zapsat AB 9.2., protože je přednostně určena 4. ročníku, tzn. se pro mě otevře až 16. 2., kdy je zápis všech předmětů včetně volitelných. Tento předmět absolvuji se čtvrťáky proto, že jsem opakovala předmět CD, na kterou (nenáležitý tvar zájmena – poznámka autorů) AB navazuje, ale systém mne prostě nepustí (poslední část souvětné výpovědi nenavazuje na předchozí myšlenku – poznámka autorů).

Žádosti často obsahují implikaturu, že vyučující je povinen vyřešit problém, který vznikl zanedbáním (i několikaletým) povinností ze strany studenta, jak už bylo uivedeno v jedné ukázce výše:

1. Dobrý den, loni jste mi nedal zápočet z AB, letos se mi výuka kryje, navíc odjíždím do zahraničí. Mohl bych vám odevzdat práci a vy byste mi ji uznal za loňský rok, když jste mi ten zápočet odmítl dát?

2. Vážený pane doktore, před dvěma lety jsem u OP dělala BC, ale neodezvdala jsem podklady k zápočtu ani si pro zápočet nepřišla. OP u nás už neučí, napište mi prosím, kdo by mi mohl zápočet zpětně uznat.

3. Vážený pane doktore, zjistila jsem, že jsem před pěti lety nedochodila seminář DE. Jsem z dobíhajícího studia a seminář se už nevypisuje. Napište mi, co mám dělat.

V závěru e-mailu by se stejně jako na konci dopisu měla objevit kontaktová fráze (pozdrav, poděkování apod.), jméno a příjmení, minimálně v podobě iniciál jména⁵. Iniciály jsou však nevhodné ve chvíli, kdy má produktor e-mailovou adresu např. vesela.kocicka@…, atrapa@… či dobryclovek@…, a jeho jméno tedy může být jen odhadováno. Možná by student při polooficiální komunikaci s vyučujícím mohl zvážit i volbu levé strany mailové adresy. Adresát mnohdy chvíli tápe, když spatří, že mu píše kočičí.srdce@…>, pazitka.na.chleba@…, andilek.milacek@…, či dokonce Lulinka4@… apod.

Hraničním příkladem nezdvořilosti je poslat e-mail zcela bez průvodního textu a bez podpisu. Za příklad může posloužit mail studentky pátého ročníku bohemistiky, která jednomu z autorů tohoto textu poslala mailem seminární práci bez jakéhokoliv průvodního textu a byla značně překvapena, když jí autor odepsal, že by mohla napsat alespoň stručnou průvodní větu.

V minulém ročníku ČJL vyvolal intenzivní diskusi článek R. Adama Co neumějí vysokoškolští studenti bohemistiky. Přidáváme – nejenže nemají poznatky o jazykovém systému, ale stále obtížněji zvládají i tak elementární dovednost praktické stylistiky, jako je adekvátní kompozice epistolárního komunikátu. Psaní e-mailů přitom patří v dnešní době neoddiskutovatelně k jedné z nejběžnějších produktivních činností v práci s jazykem. Proto by se na formulování e-mailů a na e-mailovou komunikaci měla výuka jazyka na základní a střední škole ve zvýšené míře zaměřit, aby žák skutečně dosáhl rozvoje komunikační kompetence dané RVP. Je zapotřebí, aby se žáci systematicky cvičili v psaní e-mailů různým adresátům, aby je učitel českého jazyka pečlivě vedl k posouzení jazykových prostředků, a to nejen s ohledem na jevy pravopisné a gramatické, ale – ne-li hlavně – i s ohledem na jejich stylové zabarvení. Součástí výuky musí být proto též poučení o zdvořilosti a konvencích v oslovování. K dosažení tohoto cíle mohou samozřejmě výrazně dopomoci propracované metody slohového vyučování⁶, jež se běžně používají pro nácvik psaní dopisů, ale vyučující musí mít na paměti, že je třeba je modifikovat a aktualizovat s přihlédnutí k specifikům elektronických komunikátů.

Publikováno v časopise Český jazyk a literatura, č. 2, 2012.