O projektu viz ZDE, další hesla ZDE.
Autorem hesla je Mgr. Zdeněk Sotolář
J. K. ROWLINGOVÁ:
HARRY POTTER A RELIKVIE SMRTI
(Harry Potter and the Deathly Hallows, 2007)
Fantasy román s prvky napětí
Od 13 let, i pro větší čtenáře
V každém ze sedmi dílů potterovské série musí Harry čelit Voldemortovi. V prvním dílu Harry Potter a Kámen mudrců ještě zabrání tomu, aby Voldemort ke svému návratu zneužil Kámen mudrců. Ale ve čtvrtém dílu Harry Potter a Ohnivý pohár se Voldemort opravdu vrací a poprvé se setkává s Harry Potterem.
V pátém dílu Harry Potter a Fénixův řád ministerstvo kouzel ze strachu před skutečností popírá Voldemortův návrat a v postavě kruté profesorky Umbridgeové proniká i do Bradavic ve snaze omezit vliv ředitele Brumbála. V šestém dílu Harry Potter a princ dvojí krve umírá Harryho průvodce a ochránce Albus Brumbál. Před smrtí však odhaluje Harrymu tajemství viteálů, předmětů nejčernější magie, do kterých Voldemort zaklel svůj život.
V posledním dílu Harry Potter a relikvie smrti do Školy čar a kouzel v Bradavicích Harry po prázdninách vůbec nedorazí. Společně s Ronem a Hermionou se vydávají hledat viteály, bez kterých není naděje na vítězství nad Voldemortem. A stále častěji naráží na symboly relikvií smrti. Také Voldemort něco usilovně hledá. Závěrečný souboj Dobra a Zla se blíží.
Jedno z míst, kde Harry hledá stopy po viteálech a kde hledá ztracený Nebelvírův meč, který dokáže viteály zničit, je Godrigův Důl, místo, kde byli zavražděni jeho rodiče. Nedaleko domu rodiny Potterových, pro mudly samozřejmě neviditelného, potkávají Harry a Hermiona Batyldu Bagshotovou. Navzdory jejich přestrojení je poznává a zve k sobě domů…
KAPITOLA SEDMNÁCTÁ
Batyldino tajemství
Poslední svíčku objevil na horní desce nakloněné komody, kde stála také obrovská spousta zarámovaných fotografií. Když se plamínek svíčky rozhořel, rozzářil se i jeho mihotavý odraz na zaprášených sklech a stříbrných rámečcích. Harry na snímcích spatřil několik sotva postřehnutelných pohybů. Zatímco se Batylda potýkala s poleny, která chtěla přihodit do krbu, zamumlal tiše: „Tergeo.“ Prach z fotografií zmizel a Harry okamžitě postřehl, že v těch největších a nejzdobnějších rámečcích přinejmenším půltuctu snímků chybí. Zauvažoval, zdali je odstranila Batylda nebo někdo jiný, a vtom jeho pozornost upoutala fotografie stojící téměř úplně vzadu. Dychtivě ji popadl.
Ze stříbrného rámečku se na něj lenivě a pobaveně usmíval zlatovlasý zloděj – onen mladík, kterého viděl sedět na Gregorovičově okenním parapetu. A v tomtéž okamžiku si vzpomněl, kde toho neznámého kluka viděl – v Životě a lžích Albuse Brumbála, držel se s (…) Brumbálem kolem ramen. Tam, do Ritiny knihy, také nepochybně zmizely všechny chybějící fotografie.
„Paní – slečno – Bagshotová?“ vypravil ze sebe lehce roztřeseným hlasem… „Kdo je tohle?“
Batylda stála uprostřed pokoje a dívala se na Hermionu, která jí pomáhala zapálit oheň v krbu…
„Slečno Bagshotová?“ opakoval Harry a zamířil k ní s fotografií, právě když z krbu vyšlehly první plameny. Batylda na zvuk jeho hlasu vzhlédla a viteál na jeho hrudi se rozbušil rychleji.
„Co je to za člověka?“ zopakoval Harry a přistrčil jí fotografii až k očím.
Chviličku na ni s vážným výrazem zírala a pak vzhlédla k Harrymu.
„Víte, co je to za člověka?“ opakoval a mluvil přitom mnohem pomaleji a hlasitěji než obvykle. „Kdo je ten chlapík? Znáte ho? Víte, jak se jmenuje?“
Batylda na něj vrhla jen vyhýbavý pohled a Harry pocítl zoufalé zklamání. Jak se Ritě Holoubkové podařilo najít klíč k Batyldiným vzpomínkám?
„Co je to za člověka?“ opakoval hlasitě.
„Co to děláš, Harry?“ chtěla vědět Hermiona.
„Tenhle obrázek. Hermiono – je na něm ten zloděj, ten zloděj, co kradl u Gregoroviče. Prosím!“ otočil se znovu k Batyldě. „Kdo je to?“
Batylda na něj ale jen zírala.
„Proč jste chtěla, abychom sem šli s vámi, paní – slečno – Bagshotová?“ přidala se Hermiona také zvýšeným hlasem. „Chtěla jste nám něco říct?“
Batylda nedala ničím najevo, zda slyšela Hermioninu otázku, přišourala se trochu blíž k Harrymu, nepatrně zakývala hlavou a pohlédla do předsíně.
„Máme odejít?“ zeptal se Harry.
Znovu zakývala hlavou, tentokrát ale nejdřív ukázala na něj, potom na sebe a nakonec na strop..
„Aha, už chápu… Myslím, že chce, abych s ní šel nahoru, Hermiono.“
„Tak dobrá,“ přikývla, „jdeme.“
Když ale vykročila ke dveřím, Batylda překvapivě energicky zavrtěla hlavou a znovu ukázala nejdřív na sebe a pak na Harryho.
„Chce, abych tam s ní šel jen já.“
„Proč?“ otázala se Hermiona a její hlas se v pokoji ozářeném svíčkami rozlehl tak jasně a ostře, že stařena na ten hlasitý zvuk škubla hlavou.
„Třeba jí Brumbál přikázal, aby ten meč dala jen mně a nikomu jinému.“
„Vážně si myslíš, že ví, kdo jsi?“
„Ano,“ přisvědčil a pohlédl do mléčně zakalených očí, které se na něj upíraly. „Řekl bych, že to ví.“
„No tak dobrá, Harry, ale pospěš si.“
„Tak mě veďte,“ vyzval Batyldu
Zjevně mu porozuměla, protože kolem něj šouravě zamířila ke dveřím. Harry se s konejšivým úsměvem ohlédl po Hermioně, nebyl si ale jistý, jestli si jeho pohledu všimla. Stála uprostřed vší té špíny ozářené svíčkami, paže si ovinula kolem těla a zadívala se na knihovnu. Ani ona, ani Batylda nepostřehly, že si Harry zastrčil fotografii neznámého zloděje i se stříbrný rámečkem pod bundu, než vyšel z pokoje.
Schodiště bylo příkré a úzké a Harry měl sto chutí podepřít Batyldu rukama za podsaditý zadek; měl totiž vážné obavy, že stařena ztratí rovnováhu a sesype se zády na něj. Batylda ale s tichým namáhavým sípáním pomalu vylezla až do prvního patra, okamžitě zabočila doprava a zavedla ho do ložnice s nízkým stropem.
V ložnici byla černočerná tma a vzduch pročpělý příšerným zápachem. Harry si stačil koutkem oka všimnout nočníku částečně zastrčeného pod postelí, pak ale Batylda zavřela dveře a i to málo, co zahlédl, pohltila tma.
„Lumos,“ šeptl a špička jeho hůlky se rozzářila. Vylekaně sebou škubl: vůbec totiž neslyšel, že Batylda během těch několika vteřin tmy přistoupila těsně k němu.
„Vy jste Potter?“ zeptala se šeptem.
„Ano, to jsem já.“
Pomalu, obřadně přikývla. Harry cítil, jak se viteál horečně roztepal, rychleji než jeho vlastní srdce. Byl to nepříjemný a znepokojivý pocit.
„Máte pro mě něco?“ zeptal se, Batyldu ale jeho rozsvícená hůlka zjevně vyvedla z míry.
„Máte pro mě něco?“ opakoval.
Nato Batylda zavřela oči a stalo se hned několik věcí naráz. Jeho jizva zaplála bolestí, viteál sebou škubl tak prudce, že viděl, jak se mu svetr na hrudi vyboulil, a temná páchnoucí ložnice se na okamžik zamžila a zmizela. Harry ocítil náhlé radostné vzrušení a slyšel se promluvit vysokým chladným hlasem: Drž ho!
Zapotácel se a stěny temné, ohavně smrduté místnosti jako by se kolem něj uzavřely a uvěznily ho. Vůbec nevěděl, co se to právě stalo.
„Máte pro mě něco?“ zeptal se potřetí, mnohem hlasitěji.
„Tady,“ šeptla a ukázala do kouta. Harry zvedl hůlku a pod oknem se zataženými záclonkami rozeznal obrysy přeplněného stolku.
Tentokrát nešla před ním a nevedla ho. S hůlkou nad hlavou se tedy opatrně, bokem soukal mezi ni a neustlanou postel. Raději nemínil z Batyldy spustit oči.
„Co to má být?“ zeptal se, když došel k nočnímu stolku, na němž se vršila obrovská hromada čehosi, co vypadalo a páchlo jako špinavé prádlo.
„Támhle,“ ukázala na tu beztvarou hromadu.
V okamžiku, kdy od Batyldy odvrátil oči a pátral v té nepřehledné změti po jílci meče a zářivém rubínu, učinila jakýsi podivný pohyb, který sotva zachytil koutkem oka. Poplašeně se otočil a ztuhl hrůzou: její staré tělo se sesunulo na zem a z místa, kde měla krk, se k němu plazil obrovitý had.
Had vyrazil přesně v okamžiku, kdy Harry zvedal hůlku, a zakousl se mu do předloktí takovou silou, že mu ji vyrazil z ruky; roztočila se a vylétla ke stropu, její světlo se chvíli bláznivě točilo po místnosti a pak zhaslo. Prudká rána ocasem do břicha vyrazila Harrymu dech. Zřítil se po zádech na noční stolek, dopadl na hromadu špinavého šatstva…
Překulil se na bok a jen o vlásek se vyhnul hadímu ocasu, který hlasitě praštil do stolku v místě, kde před pouhou vteřinou ležel. Když dopadl na podlahu, zasypaly ho střípky skleněné stolní desky
Z přízemí se k němu doneslo Hermionino volání: „Harry?“
Nedokázal do plic nasát dost vzduchu, aby jí odpověděl. Nato ho těžká hladká masa přirazila k podlaze a cítil, jak mu klouže po těle, silná a svalnatá…
„Ne!“ zachroptěl přišpendlený k zemi..
„Ano,“ zasyčel hadí hlas. „Ano… nehýbej ssse… ani sse nehni…“
„Accio… Accio hůlka…“
Nic se ale nestalo a Harry potřeboval obě ruce k tomu, aby se pokusil odtlačit od sebe hada, jehož smyčky se mu obtáčely kolem těla, vymačkávaly mu vzduch z plic a tvrdý viteál mu tlačily k hrudi jako kroužek ledu tepající životem jen pár centimetrů od jeho vlastního, panikou zachváceného srdce. Mozek mu zaplavovalo studené bílé světlo, v němž se ztrácely veškeré jeho myšlenky, utápěl se v něm jeho dech i vzdálené kroky, mizelo úplně všechno…
Na kůži na prsou mu tlouklo kovové srdce a náhle cítil, že letí, s vítězoslavným pocitem svištěl vzduchem bez koštěte a bez testrála…
Pojednou se v té kysele páchnoucí temnotě probral k vědomí, Nagini ho pustil. Pracně se vyškrábal na nohy a ve světle dopadajícím dovnitř z odpočívadla schodiště zahlédl siluetu hadího těla. Had vyrazil do útoku, Hermiona zaječela a uskočila, její kletba sražená stranou narazila do okna za záclonou a to se roztříštilo na kousky. Do místnosti se vehnal mrazivý vzduch, Harry se přikrčil, aby unikl další spršce rozbitého skla, noha mu ale uklouzla po něčem podobném tužce, byla to však jeho hůlka –
Sehnul se a rychle ji sebral, celá místnost teď ale byla plná hadích smyček a tlukoucího ocasu. Hermiona nebyla nikde vidět a Harry se na okamžik obával nejhoršího. Pak se ale ozvala hlasitá rána, zazářil záblesk rudého světla a had vylétl do vzduchu. Při letu udeřil Harryho tvrdě do obličeje a dál se smyčku za smyčkou sunul ke stropu. Harry pozvedl hůlku, sotva to ale udělal, projela mu jizvou bolest tak silná a mučivá, jakou nepocítil už léta.
„Přichází! Hermiono, on přichází!“
Jeho výkřik ještě nedozněl a had se vzteklým sykotem dopadl zpět na podlahu. Všechno se proměnilo v chaos, hadí ocas srážel police ze zdi a všude létaly porcelánové střepy. Harry přeskočil postel a pevně chytil temný stín, v němž rozpoznal Hermionu –
Hermiona zaječela bolestí, když ji přetáhl přes postel k sobě. Had opět vztyčil hlavu, Harry ale věděl, že se blíží něco mnohem horšího než Nagini, že je to možná už u branky, zdálo se mu, že se mu snad bolestí v jizvě rozskočí hlava –
Had znovu zaútočil, Harry se střemhlav vrhl vpřed a Hermionu táhl za sebou. Když had udeřil, Hermiona zaječela: „Confringo!“ Její zaklínadlo prolétlo místností, roztříštilo zrcadlo na šatní skříni, odrazilo se zpátky k nim a poletovalo mezi podlahou a stropem. Harry cítil, jak mu žár zaklínadla sežehl hřbet ruky. Do tváře ho řízl skleněný střep, on ale Hermionu nepustil, přeskočil z postele na rozlámaný noční stolek, odrazil se a prolétl s ní rozbitým oknem do prázdna. Hermionino zavřeštění se neslo nocí, když se ve vzduchu otočili…
A pak jizva na jeho čele povolila a rozevřela se: náhle byl Voldemortem, hnal se smrdutou ložnicí a dlouhýma bílýma rukama se křečovitě chytil okenního parapetu, když zahlédl, jak se plešatý muž s drobnou ženou přetočili a zmizeli.
(Přeložil Pavel Medek)
ROWLINGOVÁ, J. K. Harry Potter a relikvie smrti. 1. vydání. Praha: Albatros, 2008. ISBN 978-80-00-02122-5. S. 288–293.
SLOVNÍKOVÁ ČÁST
„Radujme se, veselme se, Potřík jim dal nářez! Starouš Voldy už má utrum, tuhej jako pařez.“ – Než však může Protiva, nebelvírský duch, poletovat chodbami bradavického hradu a prozpěvovat si tuto rozvernou píseň, musí se odehrát daleko závažnější události. Temnější. V posledním dílu potterovské série vrcholí zápas Dobra a Zla. „V průběhu celé série knih se epizodu po epizodě, jak Voldemortova moc vzrůstá, Harry učí rozeznávat dobro od zla a jednat ve shodě s tímto poznáním. Zápletka je velmi dynamická díky tomu, že sleduje komplikovaný vzor skutečného života. Ani Harry ani žádná jiná z postav včetně Brumbála a Voldemorta nejsou zcela dobří nebo skrz naskrz zlí,“ píší v eseji Pokřivená úvaha: o povaze zla David a Catherine Deavelovi.
Harry se na rozdíl od předcházejících dílů nevrací do školy, ale spolu s Ronem a Hermionou pátrají po viteálech, ve kterých ukryl Voldemort svůj život. Voldemort už dávno získal zpět lidské tělo a svoji kouzelnickou sílu. Zmocnil se vlády nad kouzelnickým světem: Harry Potter se stává pronásledovaným nepřítelem, ale zároveň i symbolem odboje proti krutovládě Smrtijedů. Harry, Ron a Hermiona získali po Brumbálovi podivné dědictví: zatemňovač, Zlatonku a knihu Bajky barda Beedleho. Co tyto předměty napovídají? Co ukrývají? Budou klíčem k řešení?
Zlo se množí a šíří, mnozí umírají, někteří slouží Zlu ve strachu, Zlo vstupuje i mezi naše tři přátele a načas je rozděluje. Hledají a nacházejí viteály, ty se však zdají být nezničitelné, Harry se musí vrátit tam, kde všechno začalo: do Bradavic. Ve zdech bradavického hradu se schyluje k závěrečné bitvě Dobra a Zla, k závěrečnému souboji Harryho a Voldemorta. Zažijeme mnohá překvapení: uvidíme, jakou roli nevědomky bude mít Draco Malfoy, dozvíme se pravdu o Severusi Snapeovi a hlavně – že Harryho čeká ta největší oběť, kterou může člověk nabídnout.
Harry musí obětovat sám sebe. Svůj život. „Smrt je jen pouť světem…“ úvodem k románu cituje Rowlingová anglického spisovatele Williama Penna. A Harry se z této pouti vrací – jako se vrátil Lev Aslan (Letopisy Narnie) nebo čaroděj Gandalf (Pán prstenů) – a teprve potom může nad Voldemortem zvítězit. Ne však zabít. Harry Potter obsahuje velice závažná etická témata.
Jedním z témat je také přátelství. Trojici přátel zcela samozřejmě tvoří dva chlapci a jedna dívka, Hermiona v ní není ani do počtu, ani pro ozdobu. Naopak Harryho a Rona v mnohém převyšuje. „Rowlingová tak trochu převrací oblíbený stereotyp, že muž jedná racionálně a žena emocionálně: Harrym a Ronem občas cloumají emoce, zatímco Hermiona bývá ztělesněním klidného hlasu rozumu,“ říká Mimi R. Gladsteinová se své úvaze Feminizmus a rovnoprávnost. Harry a Hermiona jsou přátelé, i když mnozí očekávali, že se jejich vztah promění v lásku. Jenomže Rowlingová od samého začátku neplánovala romantický happy-end.
Složitou otázkou je samo žánrové určení potterovských románů, protože zařazení do žánru pohádková fantasy nevystihuje všechny prvky díla. Zejména v prvních dílech můžeme vidět schéma, jaké mívá detektivní román (zločin – pátrání – odhalení). Objevují se prvky iniciačního románu (hrdina má vyšší poslání, k němu je provázen zasvětitelem): jizva symbolizující předurčení, je veden Brumbálem, který ho zasvěcuje do tajemství viteálů. Sérii můžeme také chápat jako vývojový román (líčí životní osudy hrdiny, jeho postupné dozrávání), neboť sledujeme vývoj Harryho od chlapce v mladého muže (11–17 let), v poslední kapitole s názvem „O devatenáct let později“ dokonce vidíme Harryho jako dospělého muže a otce. Jako by Rowlingová očekávala, že s každým dílem budou starší i čtenáři. Na první pohled pouhá pohádková fantasy skrývá uvnitř závažná témata a nabízí čtenářům možnost k hlubšímu zamyšlení.
Harry Potter a relikvie smrti je knihou uzavírající celou potterovskou sérii. V létech 1997 až 2007 se staly knihy o Harry Potterovi celosvětovými bestsellery, už v předvečer vydání se před prodejními místy tvořily fronty.
Sérii tvoří tyto díly:
Harry Potter a Kámen mudrců (1997)
Harry Potter a Tajemná komnata 1998)
Harry Potter a vězeň z Azkabanu (1999)
Harry Potter a Ohnivý pohár (2000)
Harry Potter a Fénixův řád (2003)
Harry Potter a princ dvojí krve (2005)
Harry Potter a relikvie smrti (2007)
Potterománii umocnila i skutečnost, že takřka souběžně vznikala série filmových adaptací všech dílů (2001–2011); na dodržení děje dohlížela sama autorka, v průběhu natáčení se vystřídali čtyři režiséři. Režisér posledních tří dílů – David Yates – velice dobře vystihl stále temnější atmosféru. Poslední díl filmaři dokonce rozdělili na dvě části.
Literatura:
BAGGETT, David a Shawn E. KLEIN (editoři). Harry Potter & filozofie. Praha: XYZ, s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7388-211-2. S. 228 a 98.
HORÁČKOVÁ, Alice. Poslední Harry Potter konečně vychází česky. iDNES.cz. Dostupné z: [online] [2014-10-27] http://kultura.idnes.cz/literatura.aspx?c=A080126_902703_literatura_kot
URBANOVÁ, Svatava. Zatracovaná pottermánie. Čítárny. Dostupné z: [online] [2014-10-27] http://citarny.cz/index.php/knihy-lide/vzdelavani-a-souvislosti/souvislosti/87-zatracovana-pottermanie
Literatura k celé sérii knih o Harrym Potterovi:
http://joanne-rowlingova.dobre-knihy.cz/
http://en.wikipedia.org/wiki/íarry_Potter
http://cs.wikipedia.org/wiki/Joanne_Rowlingov%C3%A1
http://cs.wikipedia.org/wiki/Harry_Potter
BAGGETT, David a Shawn E. KLEIN (editoři). Harry Potter & filozofie. Praha: XYZ, s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7388-211-2.
HORÁČKOVÁ, Alice. Poslední Harry Potter konečně vychází česky. iDNES.cz. Dostupné z: [online] [2014-10-27] http://kultura.idnes.cz/literatura.aspx?c=A080126_902703_literatura_kot
URBANOVÁ, Svatava. Zatracovaná pottermánie. Čítárny. Dostupné z: [online] [2014-10-27] http://citarny.cz/index.php/knihy-lide/vzdelavani-a-souvislosti/souvislosti/87-zatracovana-pottermanie
[online] [2014-10-31] http://www.milosnemec.cz/knizka.php?id=355
[online] [2014-10-31] http://www.fantasyobchod.cz/harry-potter-a-ohnivy-pohar-p-414-kniha.html
Duchovní motivy v Harry Potterovi [rukopis]: Charakteristika a ohlasy: diplomová práce / Alžběta Široka; vedoucí práce: doc. Pavel Hošek, ThD. — Praha, 2011. — 71 s. Dostupné z: [online] [2014-10-20] https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/109331/?lang=cs
ŠUBRTOVÁ, Milena. In margine Harry Potter. Ladění. I/2008. S. 7–9.
JUNG, Mathias. Kouzlo sebeuskutečnění: Harry Potter v nás. 1. vydání. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0164-9.
NEFF, Ondřej a Jaroslav OLŠA. Encyklopedie literatury science fiction. Praha: AFSF, 1995, 555 p. ISBN 80-857-8790-3.
Fantasy: encyklopedie fantastických světů. 1. vyd. Editor David Pringle. Praha: Albatros, 2003, 272 s. ISBN 80-000-1126-3.
MOCNÁ, Dagmar, PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha a Litomyšl: Paseka, 2004. ISBN 80-7185-669-X.
