„S každým příštím počinem se Buddeus pokouší posunout literaturu o ždibec dál. Přemýšlí o jejích zdánlivých hranicích a možnostech je překročit. Experimentuje. Jeho práce se, obrazně řečeno, podobá laboratornímu výzkumu, slova jsou kultivována v emitních miskách, žíhána kahanem, proudí destilačními soustavami. Ukažte mi v Česku někoho jemu podobného! Z tohoto úhlu pohledu se ostatní jeví jako kuchaři kmuchtící svůj gulášek ve starém dobrém osvědčeném kastrolu.

Teď pro papírnictví Papelote Ondřej Buddeus připravil diář Dva tisíce šestnáct s podtitulem 365 + 1 román. Jeho základní myšlenkou je posunout literaturu směrem k designu. Běžnou součástí každého kalendáře bývá u data jméno. Středa 13. 1. Edita. Tady je ovšem jméno součástí věty: Editě se při analýze zase rozbily tři zkumavky. Každá z vět v diáři by mohla stát uprostřed románu, povídky nebo novely. Každá je mikrouniverzem a jméno v ní patří právě do tohoto malého světa. Díky této nejmenší možné fikci je tak vlastní jméno skutečně vlastní, a protože je fikce z podstaty jakási paralela k našemu aktuálnímu světu, každý, kdo je nositelem toho jména, se k oné paralele může nějakým způsobem vztáhnout. Fikce vtahuje do sebe a i diář chce do sebe vtahovat.“

Michal Šanda v recenzi nazvané Nad diářem: Ledva Pavla popadla ho…; kompletní text na www.novinky.cz, ZDE.

O Ondřeji Buddeusovi viz též ZDE.