„Takové ťuk ťuk totiž vyžaduje různé reakce, ozve-li se za dveřmi kanceláře, ordinace nebo právě kabinky na toaletách. Primární rozdíl je v tom, že zatímco do kanceláře máte vstoupit, pokud v ní někdo je, do kabinky naopak tehdy, pokud v ní nikdo není, a před ordinací, jejichž dveře bývají zvenku opatřeny koulemi, je třeba prostě čekat, co se stane. I fráze, které v těchto komunikačních situacích volíme, jsou rozdílné.

Do ordinace vstoupíme po zvolání Další nebo Pojďte si další. Druhá výzva je z hlediska české syntaxe vcelku nesmyslná, v dané chvíli ovšem funguje výtečně: pacient jsoucí v pořadí popadne svůj arzenál a zmizí za dveřmi do ordinace. Nikdo se nezeptá, co znamená ono Další, jaký je správný model reakce na takový výkřik. V dané situaci nám totiž bohatě postačí větný ekvivalent, vlastně elipsa, a to z důvodu, že očekáváme jisté schéma komunikační situace, jsme v našem jazykovém prostředí zvyklí na určité zažité fráze a reagujeme na ně kooperativně, protože chceme být v dané komunikační situaci úspěšní. Porozumět si.‟

Hana Prokšová v Jazykáři: Na záchodě obsazeno (Literární noviny). Dostupné ZDE.

O Jazykáři ZDE.