Dotaz, který přišel nedávno do naší poradny, je symptomatický. Pohleďme, k jakým koncům může dojít netolerance pedagoga, a co hůř, jeho nedostatek humoru.

Dotaz:
Obracím se na Vás s následující věcí: v učebnici pro 3. roč. Český jazyk, Alter, 2006, str. 99/ 4a je doplňovací cvičení na vyjmenovaná slova po S. V tomto cvičení je slovní spojení s-r je s-ytý, čili žádá se doplnit i/y. Někteří žáci třetí třídy včetně mého syna doplnili toto slovní spojení ve znění: sir je sytý. Toto doplnění bylo ohodnoceno jako chybné ve slově sir, kde mělo být jen sýr, tedy – že sýr je sytý.
Syn mi v této souvislosti sdělil, proč napsal sir je sytý. Uvažoval v kontextu sira (anglické zdvořilostní oslovení muže). V této souvislosti podotýkám, že syn se učí angličtinu a povědomost o významu slova sir určitě má. Navíc ten den měli také anglický jazyk. Můžete mi prosím poradit?
Paní H. S.

Odpověď ASČ:
Dobrý den,
tak toto je skutečně půvabný dotaz. Pokud v učebnici není nijak specifikováno, že má jít o procvičování slov pouze domácího původu, na místě vyučující(ho) bych Vašeho syna pochválil za bystrý postřeh a samozřejmě jeho řešení uznal.
S pozdravem
PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ

P. S. Jako autor učebnic bych vůbec nevinil danou příručku. Takových záludností obsahuje naše mateřština tisíce a někdy je prostě nevidíme ani při třetí korektuře. Navíc cvičení je vlastně v pořádku – to jen hodnotící se nevyrovnal(a) s jen trochu neobvyklou didaktickou situací.