Dotaz:
Prosím o posouzení následujícího dotazu:
Ve větách Ovce žerou a spásají všechnu zelenou trávu a Televize vzdělává, informuje a baví je úkolem určit, zda jde o několikanásobný přísudek nebo souvětí. Podle mého názoru (jsem češtinářka) jde u první věty o souvětí – možná ale nepříliš typické, a u druhé věty o několikanásobný přísudek.
Moje děti ale přišly ze školy s tím, že to určili přesně naopak – 1. věta: jde o několikanásobný přísudek a 2. věta: jde o souvětí.
Co je tedy pravdou?
Paní S. S.

Odpověď ASČ:
Vyjděme z dodnes autoritativní České mluvnice Havránka-Jedličky. Ta vymezuje několikanásobný přísudek jako jev, kdy „dva nebo několik přísudků v téže větě náleží k jednomu podmětu“. Jako příklad se tu uvádí věta Zahradník ryl, kopal a kypřil půdu. V téže publikaci je souvětí definováno jako „větný celek (mluvnický i významový) složený ze dvou nebo více vět…“; věta přitom v ČM není explicitně definována jako útvar, který obsahuje sloveso v určitém tvaru, takže v tomto pojetí lze skutečně termín několikanásobný přísudek zavést.
Věc však není tak jednoduchá: Publikace Čeština – řeč a jazyk řeší naznačenou námitku (totiž že větou v souvětí je kterýkoli syntaktický útvar obsahující sloveso v určitém tvaru) tímto zpřesněním: „Přísudek je několikanásobný, jestliže výrazy ho vyjadřující jsou synonymní nebo významově blízké a násobeně vyjadřují jednu představu (Všechno svítilo a zářilo.  Kouzelník Magiáš jenom zachrčel, zasípal a zafuněl) nebo jsou-li společně rozvity (Vosy vykusují a vysávají přezrálé ovoce). Vyjadřují-li přísudky představy různé (Toník se mračil a mlčel) a samostatně rozvité (Vosy vykusují přezrálé ovoce a vysávají ovocné šťávy), považují se jejich spojení za souvětí.“
Akademická Mluvnice češtiny je tomuto pojetí velmi blízká, ale zdůrazňuje: „… přechod mezi oběma typy (tj. mezi větou jednoduchou s několikanásobným přísudkem a souvětím, JKos.) je však plynulý  a uplatňuje se tu několik faktorů“. Dodává se zde, že o několikanásobném přísudku lze hovořit jen tam, kde významový poměr mezi slovesy v určitém tvaru je pouze slučovací, „a tak spojení typu Vosy vykusují, ale nevysávají přezrálé ovoce se jeví spíše jako souvětí s elipsou komplementu v prvé větě“.
Konečně Základní mluvnice češtiny kopíruje pojetí publikace Čeština – řeč a jazyk: „Za několikanásobný považujeme přísudek tehdy, jestliže jeho složkami jsou výrazy synonymní nebo významově blízké a mají společný  podmět a další rozvíjející větné členy: Celý večer jsem přemýšlel a dumal o všem možném.“

Při didaktizaci tohoto učiva je třeba mít na paměti cíle výuky českého jazyka na základních a středních školách. Mezi nejdůležitější patří nabytí uceleného vhledu do systému mateřského jazyka a rozvíjení abstraktního myšlení. Z tohoto hlediska je zavedení pojmu „několikanásobný přísudek“ problematické na kterémkoli stupni a typu škol vyjma vyšší stupeň gymnázia.
Uvedené definice totiž neřeší:
a) případy, kdy je syntaktická struktura komplikovanější než citované příklady nebo není zjevná významová blízkost sloves (Vosy vykusují a vysávají přezrálé ovoce, které pak nahnívá nebo padá): Kolik vět je vlastně v tomto souvětí? Dvě? Tři? Čtyři? Jsou slova nahnívá a padá významově blízká?
b) spojení modálních sloves (Tento úkol vyřešit chci i musím): Jde tu o několikanásobný přísudek?
c) významový poměr jiný než slučovací (Celý večer jsem přemýšlel, ba /přímo/ dumal o všem možném.): Proč by tu nemohlo jít o několikanásobný přísudek stejně jako ve výše uvedeném příkladu se spojkou a?

Každá učební látka v každém oboru se při didaktizaci zjednodušuje, zejména s ohledem na kategorii cíle a zásadu  věkové přiměřenosti.

Závěry:
1. Podle citovaných definic by první dotazovaný útvar (s ovcemi) byl větou jednoduchou s několikanásobným přísudkem – slovesa jsou „významově blízká“; druhý (s televizí) pak souvětím – slovesa vzdělává, informuje, baví patrně za významově blízká považovat nebudeme; i když: kdo ví?
2. Doporučuji nezavádět z uvedených důvodů termín „několikanásobný přísudek“ na základní škole ani na středních odborných školách a učilištích. Určeme prostě analyzovaný syntaktický útvar jako souvětí tehdy, obsahuje-li dvě nebo více sloves v určitém tvaru – bez ohledu na jejich významovou blízkost či rozvíjení. Na vyšším stupni gymnázia je možné se o tomto problému zmínit s ohledem na to, že většina žáků se tu připravuje na vysokoškolské studium, vyžadující schopnost nalezení a promýšlení různých alternativ, variant, přechodových jevů.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.