S tím, jak se zrychluje doba, se poměrně rychle vyvíjí slovní zásoba. Mohou jazykovědci tyto změny nějak reflektovat?

Já osobně, nebudu mluvit za ústav, si myslím, že s internetovou dobou můžeme o vývoji jazyka a novinkách informovat okamžitě. Naše internetová jazyková poradna a příručka zachycuje skutečně i leccos z toho nejnovějšího. V momentě, kdy je třeba zvolen nový předseda Evropské rady a není jasné, jak jeho jméno vyslovovat nebo skloňovat, první se s tím začne potýkat naše jazyková poradna. Stejně tak v okamžiku, kdy se objeví nějaký novotvar a začne se rozšiřovat. Takovým příkladem je „selfie“ a „selfíčko“. Jsem přesvědčen o tom, že v době elektronických zdrojů může na internetu existovat centrální zdroj poučení, ve kterém je možné průběžně informovat o novinkách. Já o jazyce a informování o něm už příliš nepřemýšlím v tradičních intencích typu: Za rok vydáme nový slovník nebo nová pravidla pravopisu. Považuji za lepší průběžně informovat o tom, co je nové a žádané.

Změna pravidel se v dohledné době, předpokládám, nechystá. K té poslední došlo v roce 1993 a vy říkáte, že optimální je, když k úpravám dochází jednou za několik generací.

S pravidly pravopisu je spojená určitá systematika a s tím i určitá tradice. Měnit systém pravidel pravopisu je ožehavá věc. Vyžaduje celospolečenskou diskusi i diskusi mezi odborníky. Je třeba veřejnost na změny připravit a vysvětlit, do jakých konkrétních pravidel se bude zasahovat a proč. Jazyk se sice hodně mění, ale nemyslím si, že by už nastal čas na zásadní revizi pravopisného systému. Jediné, co by si možná revizi zasloužilo, by byl systém psaní velkých písmen. Obecně ale v jazykovém společenství panuje konzervatismus, snáze si člověk zvykne na nějaké konkrétní nové slovo a naučí se s ním zacházet, než by byl ochoten přeučit se pravopisný systém.

(…) Dovolí si i jazykovědec nespisovnou mluvu? Ve které situaci byste ji považoval za nepřijatelnou?
Určitě bych nenastoupil před studenty češtiny na vysoké škole s přednáškou, která by byla vedena jinak než ve spisovné češtině. Považuju za naprosto zásadní, aby člověk, který učí budoucí bohemisty, byl schopen odpřednášet projev ve spisovné češtině. Nespisovně bych se nevyjadřoval ani veřejně, na školeních, přednáškách, v e-mailech, ani v médiích.

Více na iDNES.cz.