Již takřka dvě stě básní a průvodních textů najdeme ve volné knihovničce, kterou na své facebookové stránce publikuje František V. Ryčl, hodonínský učitel, překladatel a publicista. Výběr autorů je dán jednak osobním čtenářským zájmem, jednak prakticky – aktuálním životním výročím.

Šantány a bary

Jo šantány a bary
A místa kde se žal
Schovává do almary
Jo tam jsem bejval král
A tam se vrátím zase
A budu zpívat song
O zatraceným čase
Kdy jsem býval stále plonk
A přesto jsem byl šťasten
Tak jako zralej klas
Jo snad se vrátí zase ten
Krásně ztracenej čas

Tak pojďme spolu hledat
Ten lokál ještě dnes
Kam chodívaj si sedat
Ti co potřebujou džez
Tak pojďme spolu hledat
Zapomenutej čas
A lokál kam chodívaj
Sedat si všichni co
Potřebujou nás
Až jednou najdem šantán
S prázdným pódiem
Tam buďto zůstaneme
Anebo se zabijem

(Kolik očí má den, 1987)

Před 86 lety se narodil Jiří Suchý, básník, který se nerecituje, který se zpívá. Básník, který mě provází po celý život. Ve školce jsem recitoval Hrubína a pak si zpíval o tom, jak potkal potkan potkana pod kamenem. Ve škole jsem ponuře recitoval Polednici Erbenovu a po škole se chechtal Polednici Suchého. Na stejné frekvenci mi zněly Yesterday a Pramínek vlasů. Suchý mě naučil nová slova: šántán a tingltangl. Suchý mě naučil, že trocha poezie nikoho nezabije. A že malé věci se neřeší kladivem, ale ruky mávnutím. Především ale to, že neexistují slova malá a velká, zbytečná a užitečná. Jsou jen slova, která se trefí, a slova, která praští vedle. Slova, která září, a slova, která žvaní. Tam, kde já se brodím kalným žvástem, Jiří Suchý duhově září. Ať se mu to ještě dlouho daří.

František V. Ryčl

Jeden z novějších textů Jiřího Suchého

Dvakrát Jiří Suchý

Člověk je smrti blízek