Tímto příspěvkem vítáme v řadách Asociace češtinářů nového kolegu.
„Člověk se často prvně seznamuje s historií prostřednictvím vyprávění nejbližších lidí z rodného prostředí. Tím je pro mě Poleň, pošumavské městečko na Klatovsku. Kolektivní paměť zdejšího kraje zachovala roztodivné až fantaskní narace o pobytu Josefa Dobrovského. V rané fázi mého zájmu o věci historické a literární, jež propukla na nižším gymnáziu, jsem takových příběhů nasbíral mnoho a vsadil jsem je do souvislostí regionalistických tak, jak mě limitovalo tehdejší mé myšlení a horizont vědění. Na vysoké škole jsem pod vlivem nejnovějších metodologických přístupů mohl pečlivě nasbíranou faktografii strukturovat do širších vztahů a rozkrýt na příkladu recepce Dobrovského díla a odkazu intertextovou komunikaci období 20.-40. let 19. století, jež bylo podle Vladimíra Macury laboratoří či hravým dětstvím naší moderní národní kultury. Přes dílo svého předka, českého vlastence oné doby Josefa Franty Šumavského, mj. Dobrovského posluchače, jsem se snažil porozumět české národní identitě, která se právě tehdy konstituovala a jejíž dědictví si chtě nechtě nesou Češi dodnes. Text, který přebírá web ASČ, je jednou ze čtyř kapitol mé rigorózní práce o českém národním hnutí, již jsem obhájil letos na Ústavu bohemistiky FF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích pod vedením prof. Dalibora Turečka, velkého znalce literatury 19. století. Quod bonum, faustum, felix fortunatumque sit!“
Král je mrtev, ať žije král!? Epicedium Slza na hrob Dobrovskýho (1829)
