Facebooková skupina Přiznání iluminátů své příspěvky charakterizuje větou „Anonymně z nitra tajných společností!“ Jedno z přiznání, publikované 23. listopadu 2017, se souhlasem PI přinášíme:

Jazyk a myšlení jsou vzájemně provázané. To je ostatně i hlavní důvod, proč dlouho bývalo tabu překládat svaté knihy. Přečtete si například, že nemáte nechat čarodějnici naživu, ale po tisících upálených nebožaček zjistíte, že váš překlad Bible z hebrejštiny byl zavádějící. A že většina těch děvčat na košťatech zemřela neprávem, protože jste měli upalovat jen bylinkářky. Mnohem větší lingvistické mrzení ale nastává u magických knih, kde má slovo přímý vliv na realitu. Pokud někdy začnete fušovat do okultní translatologie a zároveň si ušetřit řadu potíží (což se tedy s magickou praxí prakticky vylučuje, ale nechme to být), možná byste měli vědět, že:

1) Necronomicon nefunguje v azbuce. Nikdo neví proč, ale prostě nefunguje. Číst ho v domečkovém písmu je zhruba stejně nebezpečné, jako předčítat si z Neználka na Měsíci. Existují moskevské školky, kde si už deset let čtou před spaním z Necronomiconu a nikomu se nic nestalo.

2) Některé jazyky mají omezený počet termínů pro barvy, například jisté amazonské kmeny rozlišují jen světlou, tmavou a červenou. A pak si zkuste vyvolat Krále ve Žlutém nebo někoho obestřít Fialovým kouzlem.

3) Struktura administrativního newspeaku je až nebezpečně blízká některým předlidským jazykům, které kladly vysoký důraz na formální pravidla, ale zároveň sloužily k zastření skutečnosti. Byly takto utvářeny proto, aby démonovi nedošlo, že ho vyvoláváte, dokud není bezpečně uzavřen v magickém kruhu. Problém ale je, že když prezentujete na brífinku agendu související s dlouhodobou realizací koncepčního cíle vaší sekce, má to sice dost blízko ke staré lemurijštině nebo vysoké enochiánštině, ale na rozdíl od vás jejich rodilí mluvčí věděli, jak v závěru seance zajistit, že Agronak Dušepijec nenaplní kávovar jejich střevy.

4) Nejúčinnější jazyk pro spřádání kleteb byla už v pravěku prvotní ur-germánština. Proklít někoho ur-germánsky bylo dokonce tak snadné, že k tomu docházelo i náhodou a přebytečná magická energie se po každém trochu konfrontačním vyjádření musela vybít formou vzdáleného hřmění. Obvyklé setkání dvou v kožích oděných válečníků probíhalo zhruba takhle:
Gnors Ječící ostří: „Nazdar Skari Šedý vlku, jak se má ta tvá máklá rodina?“ (hřmění, Skarimu praskne oko, jeho žena se pokryje hnisavými vředy, jeho dětem upadnou ruce a jeho loď najede do útesu)
Skari Šedý vlk: „Ujde to, ty vole.“ (strašlivé hřmění, do sousední hory udeří blesk, Gnorsův meč začne koktat, jeho kůň se promění v pudink a za dva dny přiklušou ze severu dva ledoví obři a rozsednou mu knížectví)
Sám Odin prý visel několik dní na stromě a přišel o oko jen proto, že mu někdo popřál hezký den. Když se mu podařilo slézt, prohlásil, že přišel k moudrosti, vytvořil bezpečnější písemně kódovanou runovou magii a jazyk reformoval tak, aby většina protogermánských slov byla asi 4x delší a tudíž jste měli čas kohokoli přetáhnout přes tlamu, pokud by se během jeho projevu začalo blýskat na časy. Současná němčina s extrémně dlouhými a zašmodrchanými slovy a slovesem až na konci je už jen logickým dotažením tohoto trendu.

5) Některé umělé jazyky se přímo hodí ke splétání kouzel, jiné jsou ale v tomto ohledu zase zcela sterilní. Zvláštní případ je esperanto, v němž má každé kouzlo jeden a ten samý účinek – kdykoli pronesete nějaké zaklínadlo esperantem, nestane se nic, kromě toho, že nenávratně zmizí dva další esperantisti. Ne, vážně, kdy jste naposled viděli nějakého esperantistu?

6) Pátý pád v češtině je pozůstatkem ochranných tabuizačních praktik. Žádná nadpřirozená bytost neřešila, že o ní mluvíte, pokud jste ji přímo nezavolali. Zvláštní je, že spousta ostatních jazyků to nemá a jejich mluvčí přitom stále nebyli sežráni davy ječících démonů, Krakonošem a Krvavou Máří. Ale člověk není nikdy dost opatrnej, žejo.

7) Existují ztracené jazyky, v nichž není možné lhát a několik astrálních dialektů, v nichž je možné říkat pouze čistou, absolutní a aktuální pravdu. Existují lidé, kteří se je dokázali naučit. Když se jich zeptáte, jaké to je, obvykle odpoví: „Promarnil jsem život a chce se mi kakat.“

8) Když se před časem skupina lingvistů pokoušela rekonstruovat první, původní africký prajazyk lidstva, zjistili, že jeho slovní zásoba ve skutečnosti tvoří jeden ucelený příběh, první naraci v dějinách lidstva. Šlo zřejmě o jakousi variantu mýtu věčného návratu, která zněla:
„Nedávno se skupina moudrých mužů rozhodla rozluštit naši řeč. Pak nebesa shořela, červ vypil smyčku věčnosti a my se zase probudili u jezera.“