Článek Alice Jedličkové psaný pro časopis Český jazyk a literatura vznikal ve dnech, kdy se média předháněla v připomínkách výročí narození Boženy Němcové. Dominantou úvah a debat o jejím odkazu jsou osobnost a společenské postoje; v těsném závěsu se připojuje téma věčného zápasu o psaní i s psaním, jež řada diskutérů vidí odzrcadleno i skryto v autorčině korespondenci; někteří interpreti zdůrazňují nejen její dokumentační, ale i literární potenciál. Literární tvorba sama však zůstává v pozadí, jakoby trochu přikrčena za elegantní róbou Hellichova portrétu. Babička bývá zmiňována jako dílo, které v důsledku kulturních a školských stereotypů zbytečně zastiňuje ta ostatní; oslovení experti dostávají jen tu a tam prostor hájit její literární jedinečnost.
To, co zbývá z Babičky, se leckdy jeví jen jako didaktický problém: Číst nebo nečíst? A v jakém věku? Mohlo by se zdát, že tradovaná představa knihy jako obrazu idylického dětství a tudíž vhodné dětské četby je už dost dlouho překonána, stejně jako pojetí knihy jako národopisného zdroje. Co to však znamená pro současný výklad Babičky? Do jakého pojetí výuky ji učitelé zasazují (četba zajímavých děl, nebo spíše miniaturizované dějiny literatury?) Jak ji vnímají oni sami? Jak čerstvé či dávné je jejich vlastní čtení? Podle aktuálního neformálního průzkumu ASČ se učitelé shodují na významu díla, jeho četbě ve škole se však leckdy vyhýbají, a raději volí alternativní akcent: Němcovou pohádkářku či povídku Divá Bára s aktuálním tématem jinakosti a vyloučení. Opakuje se argumentace, že dílo je četbou až pro zralého čtenáře. Pak se to ovšem týká i řady dalších – a nejde tu o Babičku, ale o to, jak žáky obecně připravit na přechod k literatuře pro dospělé – s vyššími intelektuálními nároky, zobrazením pokročilé životní zkušenosti, a to navíc z jiné kultury či doby a s jinými komunikačními zvyklostmi. Jako schůdná cesta k Babičce bývá zmiňována volba nějaké atraktivní ukázky; ta se většinou ustálila na Viktorčině příběhu. Do jaké míry se však kritéria „atraktivity“ mohou shodovat s kritérii čtenářů na druhém stupni? Ano, příběh Viktorky se nám vzhledem k tématu tragické osudové lásky a dějové sevřenosti jako takový jevit může. Obojím se však vymyká celku; musíme proto počítat s tím, že poklidný chod okolního vyprávění může povzbuzeného mladého čtenáře stejně zase zklamat.
Autorka článku soudí, že chceme-li otevřít Babičku, nejde o místo, ale o klíč:
Alice Jedličková: Jak otevřít Babičku? Nejde o místo, ale o klíč
Publikováno v časopise Český jazyk a literatura, č. 5, 2019-2020
K Babičce či k osobnosti její autorky viz příspěvky ZDE.
