Aktualizace z 19. října 2017:

Vzhledem k tomu, že diskuse ke sdružením na sociálních sítích a čerstvě na webu Česká škola jsou poměrně vyhrocené, někteří z účastníků naší ankety požádali o to, abychom jejich příspěvky nepublikovali. Jejich vůli samozřejmě respektujeme. Připojujeme tedy už jen jeden anketní příspěvek a anonymně – ovšem se souhlasem autorů – čtyři výňatky z odpovědí, jež odrážejí i názory několika dalších přispěvatelů. Anketu tímto uzavíráme.

V současné době spontánně vznikají dvě pedagogická sdružení – Pedagogická komora (PK)  a Učitelská platforma (UP).  V této souvislosti jsme připravili malou anketu a s prosbou o vyjádření oslovili některé kolegy aktivně se účastnící diskusí na téma školství a vzdělávání nebo osobnosti věnující se tak či onak dané oblasti. Přinášíme první odpovědi.

Otázky:

1) Spontánně vznikají dvě učitelská (či především učitelská) sdružení. Domníváte se, že se jim skutečně podaří posílit roli učitelů při utváření a projednávání zásadních školských a vzdělávacích rozhodnutí?

2) Které z cílů obou sdružení byste preferovali? A které podle vás mají největší šanci na naplnění?

3) Vidíte v koncepcích a stanovách obou sdružení něco problematického? (Odkazy na příslušné dokumenty ZDE, ZDE, ZDE a ZDE.)

Odpovědi bylo možné doplnit dalšími komentáři, postřehy apod.

Anketa je otevřená i pro „příchozí“ – učitele, další pedagogické pracovníky či kohokoli, kdo se dané oblasti věnuje z profesního či osobního zájmu. Odpovědi je možné zasílat na adresu ascestinaru@ascestinaru.cz, resp. vkládat je do komentářů k příspěvku. Přispěvatele prosíme, aby připojili sdělení o svém vztahu k učitelské profesi či k danému tématu (učitel, učitel ZŠ, výzkumný pracovník…).

Odpovědi Zdeňka Sotoláře, Miloše Rathouského, Jany Karvaiové a Martina Krynického:

Zdeněk Sotolář, učitel ZŠ

1) Ne. Už proto, že jedna se rodí v nemilosti vrchnosti, druhá v souladu s vrchností. Výmluvné je, že cílem Platformy je vrátit do hry kariérní řád. Dvě sdružení jsou výrazem rozkolu v samém počátku. Učitelé potřebují reprezentaci jednohlasou.

2) Nemá smysl upínat se k cílům, na které učitelská sdružení mají pramalý vliv (růst HDP alias navýšení rozpočtu), nebo k cílům zcela zbytečným (etický kodex alias rozvoj etického rozměru profese pedagoga). Preferuji vybudování profesního společenství učitelů, které se zaměřujet na reálné cíle a aktuální problémy. Nemá smysl v nabubřelém sebevědomí slibovat, že „přesvědčíme politiky napříč všemi politickými stranami, aby se shodli nad dlouhodobou národní vzdělávací strategií“ nebo „uvolníme ruce ředitelům, aby se věnovali vedení lidí a mohli se soustředit na prosazování vzdělávacích vizí,“ jak čteme v cílech Platformy. Učitelé potřebují reprezentaci věrohodnou.

3) Za největší problém Komory považuji široké vymezení pedagogů, které dnes možná přinese více členů, zítra však bude komoře komplikovat život. Za problematický také považuji zájem o vedlejší podnikání obou společenství (školení, kurzy, metodiky, pomůcky). Nechci, aby se učitelské společenství proměnilo na kšeft. (Takovou komoru už máme.) Jsem proti komoře ze zákona a jsem proti povinnému členství. Učitelé potřebují reprezentaci, která jim nebude svazovat ruce, ale která jim bude pomáhat.

Miloš Rathouský, zástupce ředitelky sekce pro oblast vzdělávání, Svaz průmyslu a dopravy ČR

1) Každé tříštění učitelských sil při formování silné profesní organizace považuji za snižování vlivu takovéto organizace. To, zda se podaří zesílit hlas řadových učitelů směrem k MŠMT, vládě a Parlamentu, závisí na tom, zda tato organizace bude mít dostatečný počet členů, dostatečné demokratické postupy formulování cílů a stanovisek a zejména dostatečně charizmatické vůdčí/mluvčí osobnosti, které mohou oslovit média (v tom případě by se své roli měli věnovat na 100% a ne jen po konci pracovní doby). Aktuálně je jasně vidět, že MŠMT bude vždy schopno využít názorové nejednoty v řadách učitelů k tomu, aby postavilo různé proudy učitelů proti sobě a tím oslabilo možný tlak terénu na přehodnocení svých ministerských rozhodnutí (jak je v současnosti vidět na příkladu PK a UP, příp. ignorování další učitelské skupiny, UPS).

2) Vzhledem k tomu, že Svaz průmyslu a dopravy je zástupcem jiné skupiny, tj. zaměstnavatelů, nebráníme se spolupráci s reprezentací učitelů na úrovni všech pracovních skupin či týmů tripartity, na něž jsme přizýváni. Nicméně z naší strany (i na základě hlasování v rámci našeho Expertního týmu pro vzdělávání) nijak aktivně nevystupujeme do procesu sebeorganizace učitelů. Obecně zastávám názor, že cíle sdružení by měly být definovány vnitřní demokratickou diskuzí členů k jednotlivým návrhům, tak jak je v současnosti vidět u PK.

3) Po přečtení koncepcí a stanov obou připravovaných spolků mi dokumenty PK přijdou jako lépe a obecněji zpracované, vzhledem k cílům učitelské organizovanosti. Oproti nim dokumenty UP obsahují již apriorně stanovené některé cíle (zrušení státních maturit a jednotných přijímaček, vytvoření Národního programu vzdělávání, znovupřipravení kariérního řádu ad.), což mi nekonvenuje s přesvědčením, že cíle učitelského sdružení by měly být (průběžně) definovány vnitřní diskuzí a konsenzem mezi jednotlivými členy. Pokud bych byl pedagogickým pracovníkem (kterým v současnosti již nejsem) a měl si vybrat, přihlásil bych se spíše k členství v PK.

Jana Karvaiová, učitelka ZŠ

1) Již vznik těchto uskupení dává tušit, že se pedagogická veřejnost aktivizuje více, než kdy v minulosti. Jestli se podaří posílit roli učitelů nevím, pouze v to velice intenzivně doufám.

2) Největší šanci na splnění mají zcela konkrétní a krátkodobější cíle. Sborovny nepřemýšlejí o koncepcích na padesát let dopředu. Trápí je současnost a tu chtějí změnit. Proto se je také podaří k tomuto cíli (nebo cílům) lépe zaktivizovat. Neboť pracovat musí většina, nejen hrstka nadšenců. Dlouhodobější cíle jsou také nezbytné, ale musí se dost promyslet, aby nevznikaly květnaté projekty pro sebe samé.

3) Vše je ve stádiu vzniku, tudíž nepředpokládám, že by koncepce a stanovy byly nějak neměnné. Opět předpokládám, že po počátečních zmatcích a možná i nesouladech každé jedno uskupení uvede své základní dokumenty do souladu s názory členské základny.

Martin Krynický, učitel M-F, gymnázium

1) Obávám se, že kvůli tomu, že sdružení vznikla dvě a ne jedno se roli učitelů přiliš posílit nepodaří. Jejich role budou zdá se rozděleny – Pedagogická komora bude asi spojovat více běžných učitelů a ventilovat jejich problémy, zatímco Učitelská platforma bude hrát roli těch hodných, snaživých a flexibilní, které budou média stavět jako příklad pro ty ostatní učitele.

2) Jako základní cíl vidím zajistit váhu učitelského hlasu při projednávání problematiky školství. Obávám se ale, že tento cíl nebude kvůli Učitelské platformě, která bude asi hrát roli užitečných idiotů, kteří ministerstvu nebo médiím odkývají, co bude potřeba, naplněn.

3) Koncepce ani stanovy jsem nestudoval, sleduji diskusi na facebooku, což mi k udělání názoru asi stačí.

Martin Mikuláš, VŠ pedagog, autor učebnic a developer v oblasti vzdělávání

1/ Stále ještě věřím, že k pozitivním změnám v českém školství může dojít. Zda se to podaří právě těmto spolkům, nevím. Velice bude záviset na jejich vedení a na složení jejich členské základny. V Česku je stále mnoho servilních pedagogů, kteří jednají až příliš konformně s politickou reprezentací, pro kterou je kvalita našeho vzdělávacího systému jen deklarovaným předvolebním slibem. Některé osobnosti, které stojí v pozadí těchto spolků, nejsou respektovanými odborníky v oblasti školství, a lze se tedy domnívat, že pedagogickou, natož širší veřejnost neosloví. Dále se obávám, že profesních spolků existuje v českém školství až příliš mnoho a další štěpení tomuto stavu neprospěje. Nejednoty a servilnosti značné části českých učitelů zatím naši politici mistrně využívají.

2/ Některé cíle těchto spolků jsou jistě chvályhodné, jiné lze považovat za naivní. Cíle iniciativy Pedagogická komora jsou konkrétnější. Její snahu o legislativní ukotvení skutečné komory českých pedagogů lze považovat za dobrý počin. Velice bych si přál, aby se právě tento cíl brzy naplnil. Určitě souhlasím i se snahou Učitelské platformy obnovit diskusi o zavedení kariérního řádu. Diferenciaci v odměňování čeští učitelé potřebují stejně jako vizi svého kariérního postupu. Obávám se ale, že aktivita některých pedagogů, která vedla k odmítnutí původního návrhu řádu v převolebním období, vedla nejen k politickému odmítnutí konkrétního návrhu, ale k odmítnutí celé myšlenky. Pokud za novými iniciativami stojí lidé, kteří nebyli schopni přijmout původní konsensus pedagogické veřejnosti a profesních sdružení na kariérním řádu, neočekávám jejich schopnost dospět ke konsensu ani v ostatních aktivitách.

3/ Cíle učitelské platformy jsou velice heterogenní. Zrušení přijímacích zkoušek a státních maturitních zkoušek by bylo krokem zpět. Roztříštěné testování ponechané v rukou jednotlivých škol vedlo v minulosti k neporovnatelnosti hodnocení žáků z různých škol, a v důsledku k jisté nespravedlnosti v jejich hodnocení. Nestandardizované testování nelze znovu přijmout i s ohledem na uznatelnost českých kvalifikací v mezinárodním kontextu. Výsledky standardizovaného testování potřebují všichni aktéři ve školství. Absence státem řízeného přijímacího řízení ve spojení s kapitační platbou je navíc příčinou nedůstojného přetahování škol o žáky, což v důsledku vede ke zhoršování kvality českého školství (snižování úrovně vzdělávacích standardů).

Učitelská platforma chce sama založit jakousi profesní komoru, čemuž příliš nerozumím. Profesní komoru musí založit a legislativně definovat zákonodárci. Jistě ji nezaloží žádné občanské sdružení či profesní spolek. Další cíle se mi jeví jako velice vágní. Snad se časem vytříbí do konkrétnější podoby.

Jako kontroverzní se jeví i zvyšování pravomocí ředitelů škol. Tyto snahy by v žádném případě neměly vést k dalšímu omezení nezávislosti pedagogů. Tu je naopak nutné posílit. Čeští učitelé už nesmí být rukojmími ekonomických zájmů škol, jejich zřizovatelů a ředitelů.

Některé cíle (např. změny v oblasti financování regionálního školství) zcela chybí. Vzhledem k rostoucí agresivitě některých žáků a rodičů rovněž postrádám iniciování diskuse o zvláštním úředním statusu učitele s výraznější, právně zakotvenou ochranou. Absentuje také snaha o posílení reflexe pedagogického, psychologického, oborového a oborově didaktického výzkumu školami a učiteli. Učitelé se musí stát skutečnými profesionály. K tomu nebude stačit jen formální založení jejich profesní komory.

Ukázky z anketních odpovědí vyjadřující názory více přispěvatelů:

Kvalita školy je do značné míry otázkou kvality výuky jednotlivých vzdělávacích oblastí či předmětů, proto možná živější a plodnější nakonec budou sdružení organizovaná po oborech a ad hoc se spojující k různým jednorázovým akcím (při současné existenci odborové organizace). Např. JČMF a v jejím rámci sekce učitelů fungují opravdu dlouho.

Zdá se mi však, že lepší by bylo jedno silné sdružení, které by politická reprezentace nemohla jen tak ignorovat. Na druhé straně politikům moc nevěřím a obávám se, že stejně budou reagovat jen nárazově, když už hrozí průšvih.

Sdružení by měla chránit zájmy učitelů tam, kde je to nutné pro zlepšování podmínek pro jejich práci a pro zlepšování výuky a výchovy. Měla by se také starat o profesní růst v nejširším slova smyslu, vyhledávat kvalitní vzdělávací projekty a podporovat je. Svoje cíle sdružení dokážou naplnit podle toho, jak pracovití a nápadití budou jejich členové, jak schopné vedení si zvolí, a také jak demokratická budou. Myslím, že přínos bude možné hodnotit nejdříve za dva roky.

Nedávala bych do stanov příliš konkrétní cíle (zrušení přijímacích zkoušek), už proto, že okolnosti při zavádění některých opatření se mohou změnit a tyto věci obecně vyžadují podrobnou analýzu a věcnou diskusi, ne jen přestřelky v tisku nebo na sociálních sítích.