Z jazykového koutku v časopise Živa:

Nahlédněme třeba do svého šatníku. Tričko jsme přejali nejspíš z francouzštiny, kde tricot znamená pletenina, úplet; může však souviset i s německým stricken (plést), z něhož je i výraz štrykovat v obecné češtině. Košile je výpůjčka z latinského casula (plášť s kapucí, tedy vlastně svrchní oděv). Pojmenování halenka/halena sice evokuje spojitost se slovem halit, ale původně tomu tak nebylo. Halena měla význam lidový svrchní oděv z bílého hrubého sukna a byla asi přejata ze srbského či chorvatského háljina (volný oděv), kam se ovšem dostala z tureckého chali (plášť i koberec). Mikina je slovo mladé, objevuje se od konce 50. let minulého století, původ však není úplně zřejmý. Nejde o přejímku z angličtiny (v ní se tomuto oblečení říká sweatshirt), název vznikl nejspíš z obchodního označení MIKI (od jména Michael), případně není vyloučené, že souvisí s myšákem Mickey Mousem, jehož obrázek prý na prvních mikinách býval. Svetr skrývá anglické sweater (doslovně „co způsobuje pocení“). Bunda je původně maďarský výraz pro druh kožichu, slovo se rozšířilo do všech okolních jazyků a jeho význam se posunul. Kabát přišel zdaleka – souvisí s perským kabā (plášť, kaftan). Lehký kabát baloňák se šil z hedvábné látky sloužící k výrobě balonů, souvisí tedy se slovem balon; italské ballone, pallone je zveličující jméno k balla/palla (koule, míč). Kalhoty zná čeština sice už půl tisíciletí, ale původní výraz to není. Naši dávní předkové nosili nohavice, kalhoty pronikly jako nový módní prvek z Itálie (caliggote), východiskem je latinské caliga – bota. A konečně nacházíme slovo s praslovanským základem: sukně. Původní význam však byl jiný, a to ze sukna ušitý oděv. Nešlo o sukni v dnešním slova smyslu, ale o řasnatý šat ženský i mužský, sahající od krku až pod kolena, suknici.