„Dosavadní mediální vyjádření včetně Návrhu bohužel většinou ukazují, že maturitní problémy se nadále řeší jen vnějškově a že navrhované úpravy by spíše přinesly problémy nové. Vedly by jen k dalšímu umělému zvyšování počtu odmaturovavších a ke snížení nároků na část absolventů středních škol, také by zkomplikovaly právní a organizační stránku studia. Nesměřovaly by k posílení zodpovědnosti středoškoláků za vlastní studium a jeho výsledky.
ASČ je připravena podílet se na jakýchkoli seriózních aktivitách vedoucích k tomu, aby maturita dospěla do podoby, v níž bude skutečně plnit ty funkce, jež plnit může a má.“
Celé vyjádření ASČ ZDE
(Vyjádření bylo již dříve zasláno ČTK.)
Kategorie: Maturita
Ještě maličkost.
„neryji do Vás, pane Kostečko, ani do AČ, pouze věcně a s využitím mnoha konkrétních příkladů kritizuji pojetí výuky, které vehementně prosazujete a které po řadu let deformuje výuku češtiny na našich středních školách. Vaše sebestřednost a potřeba povyšovat se nad druhé mě ve skutečnosti vůbec nezajímají.
Recenze nejsou v daném případě rozhodující. Ostatně mou učebnici hodnotil kladně v časopise Host František Brož. Jeho recenze měla výmluvný titul: „Oživená literatura“.
Pane Kostecko, Váš Zánik domu Usherů, je interpretaci nejblíže, Do světa literatury jinak je slovníkem literární teorie. Vaše pojetí interpretace je ve skutečnosti literárněvědnou analýzou textu, odborně jistě zdatnou, pro vzdělaní člověka však nedostačující, v praxi s kvazipozitivistickym vyústěním. Nevytykam Vám nedostatek odbornosti, Vaše pojetí se ale vyznačuje nedostatkem vzdělávacího smyslu. Pro produkci odborníků dobré, pro vzdělání lidí slepá cesta, nabízející prostor pro Kartouse.
Veškerá diskuse s p. Lippmannem, ať už byla vedena kdekoli, vedla k nesmyslným vytáčkám či obviněním ze strany p. Lippmanna a k jeho konstatování, že diskusí s námi nebude ztrácet čas. Po delším čase se k těmto svým argumentačním trumfům znovu vrátil. Popadesáté ho tedy žádám, aby jednou své slovo konečně dodržel.
Zapomněl jsem se vyjádřit ke svému údajnému „chucpe“. Pan Kostečka mě nepochopil. Jistě, „proti EDUInu a Kartousům“ se AČ „vymezuje naprosto nekompromisně“. Ve skutečnosti mají však společný základ. Tím je redukce smyslu vzdělání, pokud jde o nároky na myšlení. V jednom případě faktografie a mechanická logika bezprostředně kauzálních vztahů, v druhém jsou fakty redukovány a upravovány podle potřeb předem určeného závěru, který je pak neprávem vydáván za produkt kritického myšlení. To je ve skutečnosti velice omezeno v obou případech. Bob Kartous a spol. cermatovský kvazipozitivismus snadno kritizují a mají rovněž usnadněnu cestu k prosazování zdánlivě prospěšných řešení. Kdyby nebyl Cermat a AČ, museli by si je vymyslet.
„Dosavadní mediální vyjádření včetně Návrhu bohužel většinou ukazují, že maturitní problémy se nadále řeší jen vnějškově a že navrhované úpravy by spíše přinesly problémy nové.“
Pokud se nakonec uplatní názory pana Kartouse (ten je pro mne pouze typickým příkladem) a spol., pak se úroveň vzdělávání na středních školách ještě zhorší. Problémy bych ale nazval staronovými. Pozitivistická tradice našeho školství přinesla chvályhodný důraz na respekt k faktům a formální logice. Jenže v praktické výuce se proměnila ve kvazipozitivismus, protože ani odborně mimořádně zdatný učitel, ani mimořádně nadaný žák nejsou schopni poskládat všechna potřebná fakta do uceleného systému. Kvazipozitivismus je nutně „děravý“.
Tradiční maturita systémové myšlení po nikom vlastně ani nevyžaduje. Vystačí si s dílčími mechanickými souvislostmi. Testy ostatně nic víc nedokážou. Tak se rodí fachidiocie, pro dnešní dobu tak typická a nebezpečná svou arogancí. Napsal jsem o tom řadu článků, nebudu se opakovat. „Kartousovským“ pojetím vzdělání je kvazipozitivismus na jedné straně odmítán, na straně druhé je jen přeměněn do ještě horší podoby. Osvojování seznamů faktů, pouček a formálně logických postupů, nahrazuje poslušným přejímáním těch zaručeně „správných“ názorů (viz aktivity pana Kartouse mezi „českými elfy“. Tomu se pak říká kritické myšlení. Orwellovsky „myslet, jak myslí oni“.
Členové AČ by si měli uvědomit, že svým tvrdošíjným prosazováním tradičního kvyzipozitivismu ve výuce jazyka a literarury, pomohli na svět návrhům, které nyní oprávněně kritizují.
Fakty bez názoru netvoří vzdělání. Vzdělání bez faktů není možné. Stejně tak nestačí systém, který ignoruje strukturu a smysl poznání.
Karel Lippmann
Domnívám se, že ASČ naopak svými aktivitami čelí všemu „kvazi“, co vzdělávání zasahuje. A vůči představám B. Kartouse se – na rozdíl od kolegy K. Lippmanna – vymezovala vždy. Ostatně polemiky z předchozích let, dostupné i na tomto webu, jsou dostatečně výmluvné.
„Fakty bez názoru netvoří vzdělání. Vzdělání bez faktů není možné. Stejně tak nestačí systém, který ignoruje strukturu a smysl poznání.“
Pane Lippmanne, tyto Vaše maximy bez výhrad podepisuji, a jistě nejsem mezi členy ASČ v tomto osamocen. Ale tím náš soulad končí. Dovolím si připomenout, že ASČ celou dobu bojuje za takovou maturitu, která umožňuje maturantovi vyjádřit vlastní názor na jazykový či literární jev nebo problém; na vlastní interpretační pohled, pokud se jím nemaskují fantasmagorie či „okecávačky “ (řečeno slovníkem některých /mnohých/ studentů). Ovšem taky za maturitu, která je objektivně měřitelná a ověřitelná nezávislými hodnotiteli, jak je to běžné nejen u mnou propagované IB maturity, ale – divte se – i u EB maturity (European Baccalaureate) na evropských školách EU – i tam působí externí hodnotitelé nezávislí na kmenovém učiteli, i tam jsou nastolena přesná pravidla a není tam žádný prostor pro voluntaristické hodnocení.
Vy jste svými aktivitami napomohl rozvrátit maturitu 2012, která měla svůj hluboký smysl a byla jasně navázána na maturitu evropského, ba ještě širšího střihu. Jenže to byste o těch zahraničních musel něco vědět.
Gratuluji Vám. Budeme se z toho průvanu vzpamatovávat ještě nejméně deset let, zatímco Evropa a svět nám mezitím uteče o let dvacet.
Tvrdit, že ASČ pomohla na svět Kartousovým nesmyslům, je doslova neskutečné chucpe, to mi promiňte. Proti EDUInu a Kartousům se vymezujeme už roky naprosto nekompromisně. Se znalostí věci. A Vy to moc dobře víte.
Vážení pánové,
budˇ jste mi v minulosti vůbec nerozuměli, nebo se jen vykrucujete. Spíše platí to druhé. Postoje pana Kartouse jsem nikdy nepodporoval, právě naopak. Jestliže pan, Kostečka moje maximy „bez výhrad podepisuje“, musel by nejdříve dokázat, jak je naplňuje „maturita 2012“ a jak je „rozvrací“ údajné „fantasmagorie a okecávačky“, jež obsahuje moje učebnice literatury a články, ve kterých konkretizuji práci s textem. Sami byste, pánové, měli logicky předvést své vlastní pojetí intepretace. Pan Soukal nepředvedl dosud nic, vrcholem snahy pana Kostečky bylo „Deset povídek, které zatřesou duší“.
Ničím jste mě, vážení kolegové, nepřekvapili. V diskusi tohoto druhu nemá smysl dále pokračovat. Na ni nehodlám ztrácet vzácný čas důchodce. Veřejně už se neangažuji, s „kartousovským“ pojetím výuky se budete muset poprat sami. O dalším vývoji vzdělávání si bohužel nedělám iluze. Bezmyšlenkovitost, jen jiná, bude pokračovat a ještě se prohlubovat. Stačí si pustit televizi.
Pane Lippmanne,
Vy jste už v minulosti předvedl, že orientace v odborné literatuře není zrovna Vaše silná parketa, například když jste mně na České škole vynadal, že se ve své učebnici českého jazyka nevyjadřuji k nové maturitě a nezjistil jste ani to, že 1. vydání vyšlo ještě před zavedením NM (!) a že existuje už 2. vydání, ve kterém je k NM textu dost a dost. Takže: kromě Vámi zmiňovaného článku v ČJL jsem v tomto časopise publikoval k interpretaci ještě tři další (např. Zánik domu Usherů); jsem rovněž spoluautorem (spolu s E. Beránkovou) publikace Přečtěte si s námi – literární interpretace pro vyučovací praxi; jednu moji obsáhlejší interpretační kapitolu zařadil do své učebnice literatury J. Soukal; interpretační kapitoly mám i ve své učebnici Do světa literatury jinak. Na češtináře, který se po většinu své dráhy specializoval na didaktiku jazyka, to snad není tak málo. A na rozdíl od Vaší učebnice všechny tyhle texty jsou recenzované, tj. prošly oficiální oponenturou v nakladatelství nebo redakční radě ČJL. Nepsal bych to, kdybych Vašich jízlivostí, povětšině zcela hloupých, neměl za ty roky už po krk. Kdyby nebylo Asociace češtinářů, musel byste si ji vymyslet, abyste měl do koho rýt. I jako důchodce.