Je pravda, že sérii k úspěchu pomohla řada věcí. Rowling se podařilo vytvořit příběh a hrdiny, kteří oslovovali nejen dětského čtenáře, ale zaujali i dospělého. Jak říká Ondřej Müller, popularita Harryho Pottera definitivně potvrdila tehdy startující trend smazávání rozdílů mezi čistě dětskou a dospělou literaturou a ukázala, že tzv. crossoverové knihy mají budoucnost. Stejně tak se série sešla s nástupem internetu, který umožnil nejen propagaci, ale i nové formy fanouškovství – čtenáři se tu mohli setkávat a donekonečna diskutovat o tom, jak bude vše pokračovat. Svou roli sehrály i zmíněné filmy: sledovat malé herce, jak rostou spolu se svými hrdiny, bylo další vrstvou příběhu.
Hlavní podmínka úspěchu však je, že Harry Potter velmi snadno umožnil čtenářům identifikovat se s příběhem. Podle spisovatelky Jany Šrámkové k tomu pomáhá obrovská propracovanost série. „Nabízí celý svět, kam čtenář může utíkat i bez hlavního příběhu,“ říká mi a dodává ještě jednu věc, díky níž podle ní Harry Potter funguje – psychologickou hloubku. „Řada postav je nejednoznačná, občas jsou nesympatičtí. Mé děti knihám nedávno propadly, a když si povídáme o jednotlivých postavách, řešíme příběhy ze života.“
Přesnější důvody mimořádného úspěchu knihy, která – žánrově řečeno – kombinuje fantasy s bildungsromanem, jsou ale dodnes tak trochu záhadou i pro literární kritiky. „Nikdo to nedokázal dešifrovat,“ potvrzuje kritik Pavel Mandys, předseda výboru Magnesie Litery. „Příběhy o čarodějích nebo kouzelné škole vyšly předtím i potom, zároveň konkrétní příběh Harryho Pottera není ani nijak výjimečný.“
Myslím ale, že skutečnou příčinu úspěchu nelze hledat v literární unikátnosti potterovské série. Když jsem na internetu poprosila fanoušky Harryho Pottera, aby se se mnou podělili o své zkušenosti, došlo mi, že ta největší síla spočívá v tom, že se knihy staly součástí reálných životů svých čtenářů – v malých i velkých okamžicích, jako skvělé příběhy, prostředníci i pomocníci. Harry Potter vystoupil ze stránek. Například Evžen mi tak napsal, že když se učil na státnice do tří do rána, pak si vždy ohřál borůvkový koláč a ještě aspoň hodinu poslouchal audioknihu Harryho Pottera. Anastasiya, že v Hermioně poprvé viděla pohádkovou hrdinku, která se štěstí nedobrala díky kráse, ale sečtělosti. A Andrea sbírala tak moc nejrůznější potterovské propriety, až nakonec svoji sbírku dnes vystavuje v děčínském muzeu.
