„Při pátrání po původu a užívání tohoto slova jsme narazili na zajímavou skutečnost. Ačkoliv pamětníci uvádějí, že se toto slovo řadilo u nás zvláště v minulém režimu, tj. v šedesátých až osmdesátých letech 20. století, k nejfrekventovanějším a ve významu absurdní situace, poměry nebo jednání jej užívali i ti, kteří od Franze Kafky nikdy nic nepřečetli, nebylo dlouho slovníkově zpracováno. I to je příznačné pro jeho charakter. Symbolizovalo totiž něco, o čem všichni věděli, ale s čím se nedalo nic dělat. Cosi podvědomého v myslích tehdejších lidí, neuchopitelného, o čem se předstíralo, že oficiálně vlastně neexistuje. Zaznamenává ho až nedávno publikovaný Slovník nespisovné češtiny (2006), který ovšem podává pouze stručný výklad jednoho z významových odstínů: „hanl. absurdita, systém s výraznými rysy absurdity“, pro srovnání dále uvádí synonyma absurdistán, kakánie a kocourkov.‟
Z článku publikovaného v časopise Naše řeč, č. 4, 2009.
Marek Toman: Kafkovy rentgenové oči.
