Čilichili cílí na úplně jiné publikum než naše stránky, červencové číslo je však věnováno čtení, a tak není marné jím zalistovat. Kromě hříček či her typu Hawkingova indexu nedočtenosti či Recykliteratury zde najdeme např. sloupek Emila Hakla o (autorském) čtení, článeček Písmenka a mozek s povzbudivou větou „Už jen proto, že tohle čtete, jste chytřejší“, a hlavně zajímavé rozhovory: s Janou Bradley o rozdílech ve vzdělávacích systémech – České dítě nemá sebevědomí, americké jeho znalosti – a s Jiřím Trávníčkem o některých výsledcích jeho čtenářských průzkumů a výzkumů – Odsouzeni k louskání:
(…)
Co naše síť knihoven?
Ta je nejhustší na světě. Buduje se už od dvacátých let a na koncipování knihovnického zákona dohlížel sám prezident Masaryk. Opisovali ho od nás posléze i Skandinávci, kteří jsou na své skvělé knihovny tak pyšní. Připadá mi, že si často ani neuvědomujeme, jak moc bychom za knihovny měli být vděční. Zvlášť na malých městech, kde kromě podpory čtení a vzdělanosti často suplovaly funkci společenského a kulturního centra. V podstatě je skoro zázrak, že síť knihoven dokázala přežít, a to v celkem dobré formě, nacismus i komunismus, a rozhodně bychom neměli brát na lehkou váhu fakt, že jejich počet klesá.
Přežije čtení i současnou digitální generaci, která namísto s knihou vyrůstá s tabletem?
Obavy, že nastupující generace „pohřbí kulturu“, už existují velmi dlouho. Snad už od vzniku knihtisku v 15. století. Já si navíc nemyslím, že by v dnešní generaci čtení nějak trpělo. Daleko větší ohrožení čtení zažilo s rozšířením televize. Tam to bylo jasné: kultura čtení versus kultura (pohyblivých) obrazů. Internet je oproti televizi přece jenom čtenářské médium, takže vlastně příležitosti pro čtení rozmnožuje.
Tak příjemné louskání…
Aktualizace 25. 7.: Komentář Jiřího Trávníčka k návrhům na dvojí zpoplatnění výpůjček ve veřejných knihovnách ZDE.
